Hedy seděla ve svém filmovém přívěsu. Ten byl přeplněný tucty růží a kyticemi, které dostala od svých fanoušků. Místo toho, aby si Hedy vychutnávala přestávku, usilovně přemýšlela nad nápady, které jí jako obvykle vířily v hlavě.
„Hedy, ty jsi ale skvělá herečka,“ obvykle jí říkali lidé. A nezřídka chválili i její krásu: „Podívejte na tu její tvářičku! Jaký máš jen dokonalý, přepychový život!“
Být hvězdou hollywoodských filmů bylo sice nesmírně vzrušující, ale Hedy a její zvědavé mysli to zkrátka nestačilo. „To ano. Ale když já prostě občas potřebuji nějakou výzvu,“ odpovídala zamyšleně.
O několik dní později se v jejím přívěsu ozvalo zaklepání na dveře. Tentokrát to však nebyl asistent, který by ji volal na natáčení. Ani kytice růží od neznámého člověka pro „nejhezčí herečku na světě“. Ne, tentokrát to byl dárek, který jí opravdu rozbušil srdce. Přítel jí poslal přenosný stolek na kreslení! Opatrně ho vybalila. Doma už měla obrovský stůl, vhodný na skicování a kreslení náčrtů. Ten byl i v této chvíli plný nákresů všelijakých vynálezů, na kterých Hedy právě pracovala. Ale od nynějška se mohla i ve svém přívěsu věnovat novým nápadům během dlouhých přestávek při filmování. Byla nadšená! Hned se k němu posadila a začala skicovat.
Hedy se odjakživa zajímala o vědu a technologie, ale přednost dala herecké kariéře. Lidé vždy předpokládali, že nablýskaný život ve světle reflektorů, plný hostin a hedvábných večerních šatů, musí být jako stvořený pro tak krásnou ženu, jako je Hedy. Ale nic z toho ji nezastavilo ve vymýšlení a objevování. Právě naopak, musela pracovat o to víc, aby si na tuto zálibu dokázala najít čas. Vůbec jí však nepomáhalo, že pěkné ženy nikdo nebral vážně.
„Jen se usmívej, zlato,“ radili jí ostatní dobrosrdečně, „a nenamáhej si tu svoji pěknou hlavičku vědou.“
Náhoda ale chtěla, že za nějakou…
