Bratříček tygr

Kdysi dávno žil v dědině dřevorubec spolu se svojí stařičkou matkou. Každý den se vydával z domu kácet dřevo a den co den zacházel hlouběji a hlouběji do lesa, aby uživil sebe i matku. Jednou byl dřevorubec jako obvykle uprostřed lesa. Kácel, sekal a sbíral odřezané větve. Ale tak se pohroužil do práce, že si vůbec nevšímal okolí. Najednou zvedl oči – a tu před ním stojí veliký tygr. Oči se mu zlověstně třpytily při tom, jak si dřevorubce prohlížel od hlavy k patě. Náhle zařval tak, že se celé údolí zatřáslo.

„Z tebe bude věru dobrá večeře,“ zavrčel tygr a pomalu se přibližoval k vyděšenému dřevorubci. Ten úplně zbledl a už si myslel, jaký nemilý konec ho postihne. Zčistajasna si však vzpomněl na svoji matku. Ubohá máma – říkal si v duchu – už je přece stará, nic nezmůže, kdo ji bude opatrovat, když mě sežere tygr? Nesmím dopustit, aby zůstala sama! Dřevorubec tedy posbíral poslední zbytky odvahy a přívětivě se usmál. Klekl si a tygrovi se uklonil tak hluboko, až se čelem dotkl země. Překvapený tygr couvl o krok zpět. Takové chování koneckonců nečekal.

„Ó, můj nejdražší, dlouhé roky ztracený starší bratře, jsem nesmírně potěšený, že tě konečně potkávám,“ zvolal dřevorubec nanejvýš uctivě.

„Ty jsi mě nazval starším bratrem?“ zavrčel tygr podrážděně a vycenil ostré špičaté zuby. „Já jsem přece tygr a ty jsi člověk. Jak jen můžeme být bratry?“

Dřevorubec se jen taktak celý neroztřásl strachy při pohledu na hrozivé tygří tesáky. Nadále předstíral veselý úsměv a začal tygrovi vysvětlovat: „Drahý bratříčku, máma mě varovala, že si nebudeš pamatovat, co se ti skutečně stalo.“ A vzápětí mu vyprávěl tento vymyšlený příběh: „Když jsi byl ještě malým dítětem, ztratil ses v hustém lese. Máma si myslela, že tě určitě ulovila nějaká divá zvěř.…