Bazilišek

Dávno, dávno již tomu, kdy ve Varšavě přebývalo strašlivé stvoření. Žilo ve sklepení jednoho domu na ulici, které nikdo neřekl jinak než Na Křivém kole. Tajemné stvoření, které nahánělo strach lidem zblízka i zdaleka, dostalo jméno bazilišek.

Nikdo pořádně netušil, jak vlastně vypadá – protože každý, kdo mu pohlédl do očí, zkameněl. Povídalo se však, že je to obrovitý tvor s netopýřími křídly, krokodýlím ocasem a tuze ostrými drápy. Celé tělo měl pokryté tvrdými šupinami a dokázal prý i plivat oheň.

Přes den bazilišek spal, ale v noci vylézal do ulic. Požáry, které založil ohnivým dechem, ničily stavení a mařily lidské životy. Kdykoli dostal netvor hlad, hodoval na dobytku a drůbeži, kde si jen zamanul.

Není tedy divu, že lidé dnem i nocí dumali, jak se ho zbavit. Čas od času se našel nějaký hrdina ozbrojený štítem a mečem a pokusil se nestvůru zabít. Ale čekal ho stejný osud jako statečné muže před ním: bazilišek ho jediným pohledem proměnil v kamennou sochu.

Do Varšavy se bálo i samo slunce, a tak byla celé dny zahalená do smutečních závojů temných bouřkových mračen. Lidé neměli chuť vycházet ven – kdo by se hnal do ulic, když mohl kdykoli přijít o život?

Jednoho dne do města dorazil mladý krejčí. Podivil se, když nikde nepotkal živou duši. Trhy byly prázdné, domy měly pevně zabedněné dveře i okenice. Krejčík procházel jednou uličkou za druhou, až konečně potkal starého žebráka. Ten mu vylíčil, jaké neštěstí Varšavu postihlo, a honem se utíkal schovat.

A co na to náš milý krejčí? Nenosil u sebe žádnou zbraň, natož aby věděl něco o boji, ale v hrudi mu bilo odvážné a dobré srdce. Když se doslechl, jaké neštěstí obyvatele Varšavy sužuje, řekl si, že jim pomůže.

Lidé unavení strachem a…