Bagr Kája

Před vraty stavební firmy stál, schovaný mezi ostatními stroji, červený bagr. Za předním sklem měl cedulku s nápisem KÁJA, říkal si tedy Kája. Všichni lidé sice věděli, že to bylo jméno jeho řidiče, ale náš Kája byl bagr a o podobných maličkostech neměl tušení. A i kdyby, jistě by se radoval, že se s řidičem jmenují stejně. Jaká náhoda!

Bagr Kája byl daleko menší než jeho kolegové, a pokud by nezářil radostí, nebyl by zřejmě mezi ostatními vůbec vidět. On se však jen blýskal. Řidič Kája ho umyl zevnitř i zvenčí a na dveře mu nalepil novou samolepku. To mohlo znamenat jediné. Konečně se jede do akce!

Proto bagr Kája posledních pár dnů nedočkavě poskakoval a rozhlížel se. Už netrpělivě očekával ten moment, kdy do práce dorazí řidiči, nastartují stroje a pustí se do práce.

Bagr Kája totiž prostál v garáži celou zimu. Ne, že by v zimě nebyly bagry potřeba. On byl ale menší než ostatní a neměl tolik síly. Naposledy pracoval na podzim. To už začalo přituhovat a nad ránem mu dělalo problémy rozrýpnout zmrzlou zem. Řidič Kája ho tedy zazimoval a bagr Kája dlouhé studené měsíce prospal.

Teď však byl plný elánu a odhodlání. Bagr Kája totiž nesmírně rád pracoval. Bavil ho ruch na stavbě a líbilo se mu, když za sebou po dlouhém dni viděl poctivě vykopanou jámu. Kromě toho si užíval, jak ho všude, kam přijede, okukují děti a s úsměvem mu mávají.

Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na kapotu. Kája je tady!

Řidič se na bagr usmál, otevřel dveře a bez otálení otočil klíčkem v zapalování. Kdyby bagr Kája nebyl tak těžký, vzepjal by se na zadních kolech jako kůň. Hurá!

Kájové spolu vyjeli na cestu. Řidič Kája si to zamířil přímo na silnici, aby se…