Azor – lovec záhad

V pondělí honění zloděje, v úterý prověřování zavazadel na letišti, ve středu hledání ztraceného dítěte v lese. Připadá vám to jako dobrodružná hra, nebo děj akčního filmu? Kdepak! Takový byl celé roky život policejního psa Azora. A to nebylo ani zdaleka všechno! Ve čtvrtek ho čekalo odhalování zakopaných starých výbušnin, v pátek soutěže a předvádění výcviku pro školy a mladá štěňata. A o víkendu? Záchranářské práce mezi horskými hřebeny a lavinami.

Azor byl silný, čenich měl nejlepší z celé jednotky a nezalekl se ani toho největšího nebezpečí. To vše pro dobro světa a skvělou pověst policejního sboru. Azor byl zkrátka příkladný služební pes. Dokonce získal několik medailí za zásluhy a stal se miláčkem celého oddělení. Myslel si, že to tak bude už navždy. Ale co se nestalo…

Jak Azorovi ubývalo sil a přibývalo šedivých chlupů v kožiše, našli si za něj náhradu! Přišel mladší pes, zabral jeho pelech, misku, a co je nejhorší, to on najednou chodil na akce a měl od pondělí do pátku plný kalendář.

„A co já?“ Azor smutně koukal ze dveří na svou bývalou jednotku, jak se žene za dalším nebezpečným zásahem. Na něj už se nikdo ani neohlédl.

„Ty vyháněj kočky ze dvorku!“ dostal rozkaz.

Azor tedy poslechl a celý den štěkal na kočky. Ty však skákaly po střechách a zídkách, jak se jim zachtělo, a jeho zastrašování vůbec nikam nevedlo.

„Chichichi, ty jsi dopadl. Z hrdiny na obyčejného hlídacího psa,“ posmívaly se mu.

Tehdy to Azorovi došlo. Už s ním nepočítají. Patří do starého železa. Sbalil si kousací kost, obojek, medaile a odešel dřív, než se jeho bývalí přátelé vrátili, aby si ušetřil bolestné loučení.

Toulal se ulicemi celý zmatený. Co si teď jenom počne? Celý život zasvětil policejní práci, neumí dělat nic jiného. Chvíli se…