V životě nás můžou překvapit nejrůznější nepříjemné události. Někdy se nás týkají přímo, jindy o nich víme jen z doslechu. I tak ale dokážou otřást našimi základními jistotami. Mohou to být nejrůznější přírodní katastrofy, válečné konflikty, epidemie... Máme-li děti, nepotýkáme se jen s vlastním strachem, ale i s obavami, které situace vyvolává u nich. Pojďme se proto podívat, jak děti v takových chvílích uklidnit a jak s nimi o náročných situacích mluvit.
Chceme-li dětem pomoct, musíme nejprve uvést do většího klidu sami sebe. Čím jsou děti menší, tím více jsou na nás napojené a tím zásadnější je náš vlastní klid. Pokud naše obavy dokážeme zmírnít jen částečně, není nic špatného na tom, dětem své vlastní emoce pojmenovat:
„To, co se děje, ve mně vzbuzuje obavy, je mi z toho smutno…“
Není třeba být za každou cenu hrdinou. Budeme-li dětem tvrdit, že se ničeho nebojíme, ale strach z nás přesto vycítí, naše nepřiléhavé chování je ještě více znejistí. Důležitá je samozřejmě míra. Neměli bychom děti našimi pocity zahlcovat.
Co se týká dětských emocí, klíčové je uznat, že tyto emoce tu jsou a že je to v pořádku. Ujistíme děti, že jsme zde pro ně a mají naši podporu, kdykoli ji budou potřebovat:
„Je normální, že v této situaci cítíš strach, vztek, smutek… Je to nepříjemné, ale spolu to zvládneme.“
Je také na místě informovat děti o tom, co se děje. Způsob komunikace je samozřejmě potřeba přizpůsobit věku a osobnostnímu ladění dětí. Stejně, jako nemá cenu popírat naše emoce, nemá smysl říkat dětem, že je vše v pořádku. Děti velmi dobře vnímají atmosféru kolem sebe, poslouchají, o čem se baví dospělí, vnímají zprávy z médií. Nemají-li k dispozici pro ně srozumitelné informace, začnou si vytvářet vlastní představy, které mohou být ve výsledku mnohem děsivější než reálné ohrožení.
Kromě vysvětlení situace umožníme dětem doptat se na to, co je samotné zajímá. Možná budou chtít vědět, jestli i jim hrozí nějaké nebezpečí. Nebo se budou zajímat o to, jak si poradí lidé, kterých se katastrofa bezprostředně týká. Třeba budou cítit i touhu nějak pomoct.
Právě pomoc druhým může být velmi dobrým způsobem, jak se vypořádat s nepříjemnými pocity, které situace přináší. Začneme něco dělat, místo toho, abychom jen seděli a strachovali se. Zároveň zažíváme dobrý pocit, že jsme nějak nápomocní. To samé platí i pro děti. Ty můžou například nakreslit obrázek, vymyslet básničku, pohádku nebo se podělit o některé své hračky a podpořit tak děti, které vlivem situace přišly o ty své. Pokud s tímto nápadem nepřijdou děti sami, můžeme jim ho nabídnout, není ale dobré je do podobných činností nutit.
Může se také stát, že nastalá situace vyvolá v dětech velmi silný strach, který je až paralyzuje. Nejsou schopny vnímat nic jiného než pocit ohrožení. V takových chvílích nemá smysl nic vysvětlovat, primární je pomoci dětem strach zvládnout. U malých dětí přispívá k pocitu bezpečí především náš kontakt, obejmutí, ujištění, že jsme s nimi:
„Jsem tady s tebou, jsi v bezpečí. Tenhle pocit za chvíli přejde.“
Prožitek můžeme také pojmenovat a použít ke zklidnění dechové cvičení:
„To je asi velký strach. Vypustíme ho teď spolu z těla ven. Nadechneme se a s výdechem budeme syčet jako had, co nejdéle to půjde.“
Je dobré podpořit dítě tím, že provádíme tuto techniku spolu s ním. Pokračujeme tak dlouho, dokud se stres nezmírní. Děti, které ještě nezvládají výslovnost písmene „S“, můžou prodloužit výdech písmenem „A“ nebo „U“.
Pro lepší pochopení náročných událostí mohou být velmi přínosné příběhy. Mimo těch, které nabízejí knihy či filmy, si s dětmi můžeme povídat i o tom, že se podobné situace již v minulosti staly a lidé jimi dokázali projít. Možná máme dokonce někoho takového v rodině nebo okruhu našich známých. Pomocí příběhů děti zjišťují, jak mohou takové události probíhat, jak je lidé prožívají, jak jednají, co mohou dělat pro to, aby situaci zvládli.
Také v aplikaci Readmio najdete příběhy, které se náročným událostem věnují. Téma přírodní katastrofy, která bere domovy, otevírá příběh Velká voda. Dozvíte se v něm, že i zdánlivě beznadějná situace se dá zvládnout, poskytne-li nám někdo pomoc. Někdy naši pomoc potřebuje i ten, koho nemáme zrovna v lásce. Právě to se stalo v příběhu Mravenci a louže. Příběh Malá Sofinka a velký strach zase ukazuje, jak mohou děti s pomocí dospělého své obavy zvládnout.
Přejeme vám mnoho sil do náročných časů a nezapomínejte, že trvá-li nepohodlí dlouho, je důležité věnovat se také tomu, co vás společně s dětmi těší, udělat si radost a načerpat tak novou energii.
