Na krajinu za oknem pomalu sedla měkká tma. Zdá se, jako by nás všechny zakryla teplou, huňatou přikrývkou. Květiny na balkóně unaveně sklonily hlavičky. I ptáčci, kteří pod oknem vesele cvrlikali celičký den, už také ztichli. Je čas, abychom i my šli na kutě.
Pohodlně se zachumlej do přikrývky a zavři oči, aby si odpočinuly. Ve večerní tmě už teď beztak není nic vidět. Ale můžeme trochu pootevřít okno. Když se pozorně zaposloucháš, s čerstvým vánkem k nám přes okno doléhají i tiché melodie noci. Pojďme si tedy odpočinout a nechme noční písně, aby tě ukolébaly ke spánku.
Oproti rušnému dni teď v noci skutečně vládne klid. Ale ani zdaleka nepanuje úplné ticho. Netopýři, co se uhnízdili ve vykotlaném stromě, jeden po druhém vylétají do tmy, která je vítá, a vesele piští. Čeká je noc plná toulek. Šťastný let, netopýři! Celá rodinka huňatých netopýrů už opustila strom a zmizela ve tmě. Kdesi dole ve vysoké trávě zas funí ježek. Po setmění se konečně osmělil a vyrazil na procházku po dvoře. Opatrně, abys nezakopl, ježku! Malý pichlavý kamarád se pomalu vymotal ze dvora a zamířil zpět do svého domečku. Za sebou v trávě zanechal jen cvrčky. Ti teď pro změnu hrají svůj každodenní koncert. Jeden přes druhého si vesele vrzají a těší se z teplého večera. Svou písničkou tě kolébají ke spánku. A někde v dálce dokonce tichounce zahoukala na pozdrav i sova.
Už slyšíme, koho to paní sova zdravila. Za městem, tam, kde pole protínají koleje, si jede vlak. Nemá čas odpočívat, při své jízdě rytmicky hrká a veze lidi do daleka. Sbohem, vláčku, a šťastnou cestu. Vysoko za ním, uprostřed hvězdné oblohy, zas letí letadlo. Asi má namířeno do nějaké daleké cizí země. Cestující už možná spí. A…
