Readmio
Mio na první hodině angličtiny
Ve škole se dnes objevil jeden nový žák – a věru ne jen tak ledajaký! Sloník Mio si to namířil rovnou na hodinu angličtiny, kde by se rád spolu s dětmi také něco naučil. Pomohou děti sloníku Miovi s učením?
Líné zimní slunce se vyškrábalo na oblohu. Rozevřelo náruč a shlédlo dolů na malý dřevěný domek. Na jeho okapu se právě
„Dobré ráno,“ zakřičel rampouch dobrosrdečně, když rozloupl obě oči.
Okapová roura se z toho hluku trochu otřásla a rozespale zašeptala: „Co se děje? Kde se tu bereš?“
„Konečně jsem tu! Copak mě nevidíš ráda?“ otázal se uraženě rampouch, zatímco mžoural do ranních slunečních paprsků.
„Což o to, to vidím,“ zívala ospalá roura, „nevíš ale, že zima se pomalu chýlí ke konci? Přišel jsi pozdě. Zimu jsi už
„To-to-to přece není možné,“ koktal rampouch zmateně a snažil se zavrtat hlouběji do studeného plechu. „Vždyť jsem sotva přišel? Proč jste mě nezavolali dřív? Já jsem se přece tolik těšil!“
„Zaspal jsi, chlapče. Jednoduše jsi zaspal,“ ozvalo se slunce z oblohy. „Dneska jsem ještě unavené, nechce se mi hřát, ale zítra vám už předvedu pořádnou jízdu. Užij si poslední den zimy,“ zubilo se slunce.
Rampouchu stekly po čele dvě ustarané
„Koukej, mami, rampouch,“ ozval se dětský hlas a vzápětí do rampouchu uhodila sněhová
„Opravdu je to rampouch,“ řekl mužský hlas a rampouch pocítil jemný dotyk lidské ruky. Tenhle hlas znal – to byl…