O nenasytném vysavači

V domě rodiny Chuchvalcových bydlel i jeden vysavač. Nebyl to však jen tak ledajaký vysavač. Byl totiž velmi nenasytný. Miloval prach, špínu, nečistoty a různé smetí. Nejraději by vysával, tedy jedl, každý den. Ráno co ráno, když ještě celá rodina spala, se vydal na obchůzku a proběhl celý dům. Pochutnal si na prachu, hlíně i kamíncích, které děti nanesly do chodby. Slupl také kočičí chlupy a granule, jež zůstaly na podlaze v kuchyni. Ba dokonce vysál i ty, které byly v misce pro kočku Lízu.

„Mňam, mňam. Už jsem vysál celý dům, ale ještě bych si dal i nějaký dezert,“ řekl si vysavač sám pro sebe.

Vtom se k němu přikradla kočka Líza a říká mu vyčítavě: „Vždyť jsi snědl všechny granule, které jsem měla v misce! Co budu teď snídat?“ vytřeštila oči.

„Nemáš tu dělat nepořádek, já jsem jen pouklízel, co bylo třeba. Na to si mě rodinka Chuchvalcových koupila, nebudu tu přece jen tak ležet kdesi v koutě,“ ohradil se vysavač.

Kamilka, starší dcera, byla vzhůru první. „Lízo, ty jsi ale rychlá, dnes jsi všechno pěkně spapala,“ řekla při pohledu na Lízinu prázdnou misku.

Otec Chuchvalec přišel hned za ní a povídá: „Jen co oči rozlepím, a celý dům se nám už krásně leskne čistotou. Vskutku výborný robotický vysavač jsme koupili.“

Vysavač se v duchu zaradoval a říká si: To je skvělé, že jsou se mnou spokojení. A ještě k tomu jsem si tak dobře pochutnal. Možná bych mohl vysát i zahradu, tam to bude určitě chutnější. Hmmm, taková čerstvá travička…

A věru, hned po obědě, zatímco rodinka odjela na malý výlet, se vysavač protlačil skrz kočičí dvířka na zahradu, aby vyzkoušel čerstvou jetelinu.

„Mňam, mňam, to je ale dobré jídlo. A jak je šťavnaté, takové v domě určitě nenajdu,“ pochutnával si…