O Martinu Klingáčovi

Paní Klingáčová zaparkovala před školou, aby její syn mohl vystoupit z auta. S úsměvem mu zamávala a odjela do práce. Syn paní Klingáčové se jmenoval Martin. A jako každé ráno i dnes se mračil.

Nesnášel totiž školu. Tedy, školu a učení měl vlastně rád. Ale Martínek Klingáč, asi jako jediné dítě na světě, nesnášel přestávky. A to všechno kvůli svému jménu. Každý den se v duchu zlobil na svoje rodiče: proč je to jen napadlo? Když už se musí jmenovat Klingáč, proč mu vybrali jméno Martínek?

Martínek Klingáč byla totiž pohádková postavička. Možná ho znáte jako zlého skřítka, který dokáže milou dívčinu naučit utkat ze slámy zlaté nitě. Jenže za odměnu chce dostat dívčinu za ženu a dá jí za úkol uhodnout jeho jméno. Proto v celé pohádce neustále vykřikuje:
„Když uhádneš moje jméno, nechci tě, ale když ho neuhádneš, vezmu tě.“

Hádejte, co pokřikovaly děti ve škole na našeho Martina? Už třetí rok, o každé přestávce? Přesně tak. Celá třída skandovala:

„Když uhádneš moje jméno, nechci tě, ale když ho neuhádneš, vezmu tě! Moje jméno je: Martíneeeeek Klingáááč!“ A potom se všichni smáli v čele s Lukášem Zajdou, který to celé vymyslel. Jedině Zuzka Šimová a Marek Oleška se nikdy ke třídě nepřidali. Naopak, mračili se na ostatní děti, kdykoliv je viděli řádit.

Když konečně zazvonilo a začala matematika, nebo cokoliv jiného, Martin Klingáč byl vždy šťastný. Dokonce si nestěžoval, ani když dostal teplotu a rýmu. Tak mohl být aspoň pár dní doma.

Martínek Klingáč byl ale náhodou velmi dobrý žák! Dokázal opravdu uhodnout každé jméno. „Když už se mi smějí, že mám uhodnout jména, tak je věru uhodnu,“ přesvědčoval se. „Úplně každé!“

A přesně tak to bylo. Martin uhodl jméno každé řeky na mapě, jména prezidentů, podstatná jména i přídavná jména v učebnici. Lukáš Zajda mohl…