Lenochod superhrdinou

7
 min
3
+
Otevřít v Readmio

Lenochod Teodor, který tráví celé dny poleháváním, zatouží po dobrodružství. Když mu však kouzelná víla pomůže stát se na jeden den superhrdinou, Teodor zjistí, že to vůbec není tak snadné a zábavné, jak si myslel.

Tuhle pohádku si můžete zdarma
stáhnout jako PDF
a vytisknout. V aplikaci Readmio máte tuto možnost u každé pohádky.
Lenochod superhrdinou
QR kód
Oskenujte QR kód k otevření příběhu v aplikaci

Byl jednou jeden lenochod, který celé dny pouze polehával a houpal se na stromech. Nic se mu nechtělo dělat a potrava mu přímo sama skákala do tlamičky. Měl velmi pohodlný život, ale jednoho dne si řekl, že ho to už hodně nudí a chtěl by zažít i něco vzrušujícího. Zašel proto za pralesní dešťovou vílou, aby mu pomohla stát se superhrdinou.

„Milá vílo, pomoz mi, prosím. Už mě nebaví jen polehávat na stromě, trávit jeden list dlouhých třicet dní a šťourat se v nozdrách,“ zabědoval lenochod Teodor.

„A co bys chtěl dělat? Každé zvíře v džungli má svůj úkol. Lvi nahánějí svoji večeři, ptáci létají po obloze… a ty celé dny odpočíváš v korunách stromů. Můžeš být rád, že máš tak pohodový život,“ odvětila víla.

„Už mě omrzelo pohybovat se rychlostí tři metry za minutu. Jediná vzrušující věc, jakou zažiju, je, že jednou za týden jdu na záchod,“ bědoval Teodor a ještě dodal: „prosím, pomoz mi stát se superhrdinou. Budu zachraňovat zvířátka v dešťovém pralese a hned se budu cítit lépe.“

„No, nevím, Teodore, narodil ses jako lenochod a nemáš v povaze dělat takovéto záchranné akce. Ale když tak moc toužíš po změně, můžeš si na jeden den vyzkoušet, jaké to je být superhrdinou. Od zítřejšího rána budeš mít superschopnosti,“ slitovala se nad ním pralesní dešťová víla a mávla kouzelnou hůlkou.

Lenochod se tak moc těšil, až tím vzrušením nemohl usnout.

Hned zrána však uslyšel kvílící rybku, jak volá o pomoc. „Haló, pomůže mi někdo? Nemůžu najít svoje děti. Někam mi odplavaly a já je hledám už hodinu,“ smutně zavzdychala.

Lenochod se právě probudil po nevyspané noci a protřel si oči. „Co to, kdo to mluví?“ zahudral.

„Tak pomůžete mi, prosím?“ křičela rybka dole v řece.

Lenochod se otočil směrem za hlasem a zjistil, že jeho pohyb je najednou o dost rychlejší. Vzpomněl si na vílu, která mu přičarovala superschopnosti. „Počkej, rybko, hned ti pomůžu. Jen si ještě chvíli pospím. Jsem nějak unavený,“ zazíval lenochod a znovu se ponořil do spánku.

Po pěti hodinách se Teodor probudil a zjistil, co se děje. Uvědomil si ale, že má velký hlad, a proto se rozhodl, že si dá ještě něco na zub. Vtom zase uslyšel volání o pomoc.

„Nemůžu se dostat z této jámy, pomozte mi, prosím! Zapadl jsem,“ kvílel divočák.

„Divočáku, počkej, já ti pomůžu, jen se musím najíst, abych nabral sílu,“ zavolal na něj Teodor a už také sprintoval ke svým oblíbeným listům. Teď byl mnohem rychlejší než jindy a za okamžik začal trhat svůj oběd. Nejdříve se do jedení pustil rychlými hlty, na které nebyl zvyklý, ale pak si uvědomil, že tak rychle přece jíst nemůže. Vůbec si to jídlo neužije. Proto si všechny lístky vychutnával pomalu, jak byl vždy zvyklý, a vůbec si přitom nevšiml, že divočákovi už pomohl někdo jiný.

„Tak, už jsem připravený, milý divočáku,“ prohlásil lenochod po dalších pěti hodinách. Ale vzápětí si uvědomil, že ještě musí vytrávit, nebo by se mu udělalo špatně. Vyvalil se tedy na svůj oblíbený bok a začal relaxovat po jídle.

Ani se nenadál a den se blížil ke konci. Horké slunce vystřídaly lechtivé paprsky, které se postupně schovávaly za les. Teodor si vtom vzpomněl na rybku, které chtěl ráno pomoct.

Začal ji hledat a hlasitě volal: „Rybko, kde jsi? Už jsi našla svoje děti? Haló?“

„Milý lenochode, děti jsem našla už ráno a zažili jsme spolu krásný den. Nevím, kde jsi doteď byl, ale doufám, že jsi také prožil pěkný den,“ zakřičela rybka z řeky.

„Ano? Škoda, chtěl jsem ti pomoci. No nevadí, snad příště,“ odpověděl Teodor, ale zároveň si uvědomil, že už je skoro tma a jeho kouzlo superhrdiny za chvíli pomine.

Ještě rychle slezl dolů do jámy, odkud na něho ve dne křičel uvízlý divočák. Jenže v jámě už nikdo nebyl. A postupně se začala vytrácet i kouzla víly a lenochodovy superschopnosti. Vtom se u jámy zjevili pytláci a začali se radovat z úlovku.

„To bude dobrá kožešinka,“ zachechtal se jeden z nich.

„To ne!“ zakřičel lenochod a chtěl ještě rychle využít svoje superschopnosti, ale nešlo to. Byla už totiž tma a kouzlo úplně pominulo. Začal proto před pytláky unikat pomalým tempem a doufal, že nastane nějaký zázrak a někdo mu pomůže.

A opravdu, stalo se. Naštěstí ho nakonec zachránila víla a společně usoudili, že bude lepší, když Teodor zůstane takový, jaký byl. K pěknému životu nepotřebuje žádné schopnosti, jen zůstat sám sebou. Tak mu je nejlépe. Klidně si bude lenošit ve větvích a pochutnávat si na listech. Protože lenochod zůstane lenochodem, i když získá superschopnosti.

Tento a další příběhy najdete v Readmio

... celý příběh najdete v Readmio

Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.

Download from App StoreDownload from Google Play