Honzík a zázračná fazole

Na kraji vesnice bydlela chudá rodina. Žili skromně, v nevelké chaloupce, ale spokojeně a šťastně. Otec se živil jako dřevorubec a matka se starala o domácnost a syna Honzíka.

Jednoho dne však v lese nešťastně spadl strom a otec se už nevrátil.

Po jeho smrti se do chaloupky vkradla bída. Maminka a Honzík často neměli co do úst a jediné, co je dělilo od smirti hladem, bylo mléko od Krasule – jediné krávy, kterou doma měli. Blížila se zima a oni neměli už ani jediný groš. Na Honzíkových šatech přibývaly stále nové záplaty a o teplém kabátě a botách mohl jen snít.

Jednoho dne Honzíkova matka zoufalým hlasem řekla: „Musíme prodat krávu! Ráno půjdeš na trh a pokusíš se za ni přinést co nejvíc peněz. Jedině tak můžeme přežít zimu.“

Na druhý den Honzík zaopatřil krávu, matka nadojila poslední hrnec mléka a rozloučila se s milovanou Krasulou. Honzík vyleštil zvoneček na Krasulině krku, kolem rohů jí omotal šňůru a zavedl ji na trh. Dlouho kráčeli ve velkém vedru po písčité cestě a sluncem vyhřátý písek pálil Honzíkovy bosé nohy.

„Bůhví, jestli někdo koupí naši Krasulu,“ uvažoval nahlas Honzík.

Když vcházel na trh, u městské brány potkal divného starce. Měl dlouhé sněhobílé vousy, které se mu třpytily na červených šatech, a něco si prozpěvoval. Když Honzík kolem něho procházel, stařec k němu promluvil:

„Koupím od tebe tu krávu. Nemám peníze, ale můžu ti dát tyto kouzelné fazolky. Věř mi, vezmi fazoli a získáš víc, než se ti zdá.“

Když to stařec řekl, vzal krávu, Honzíkovi do rukou vtiskl fazolky a ztratil se za branami města.

Honzík se se strachem vracel domů. Přišel o krávu a v rukách měl jen několik fazolek.

„Co na to řekne máma? Z toho budeme žít?“ obával se chlapec.

Když ho matka uviděla,…