Špindírka 3. část

Třetí část ze série pohádek Braňa Jobuse. Umytá pravačka Jalafáše Ontáčika, kterého všichni spolužáci přezdívali Šmudla, byla podezřelá i třídní paní učitelce. Až jí samým překvapením brýle na nose poskočily, když na Jalafášovi viděla takový náznak změny chování.

„Jalafášku, vidím, že se ve tvém životě děje něco hezkého, vždyť ty máš umytou ručičku. Protože jsi podle jmenného seznamu v třídní knize na řadě s úklidem, můžeš tu zůstat po vyučování a uklidit třídu, a nám všem tak ukázat svoje schopnosti, co se čistoty týká,“ zadala Jalafášovi úkol, ze kterého měl vždy obrovský strach.

Věděl, že jednou to musí přijít; šlo se přece podle seznamu v třídní knize. No a už je to tady. Tvář mu ztuhla a jeho spolužáci vybuchli smíchy, až židličky zahrkaly. Šmudlu neměli rádi a dávali mu to patřičně najevo.

Čas se po dobu vyučování vlekl a Jalafáš si byl vědom, že je zle. Když zůstal sedět ve třídě sám, zoufalý a nemohoucí, jednoduše to vzdal a šel domů. Třídu nechal špinavou, tabuli neumytou, koš nevysypaný – no zkrátka Jalafášova klasika. Přišel domů, hodil tašku ke zdi a celý nešťastný se svalil na gauč v obýváku, když vtom spatřil, že se všechno nějak leskne. Obývák uklizený, podlaha vyluxovaná, sklenice v sektretáři vyleštěné… A hned ho to trklo. Bouchl se do čela a zvolal: „Špindírka!“ A ovšemže měl pravdu. Vzpomněl si na příhodu z rána a v hlavě mu blýskla fantastická myšlenka. „Co kdybych vzal Špindírku do školy a ona by uklidila naši třídu?“ vyslovil nahlas. Vtom se Špindírka do obýváku doplazila.

Mrkla na svého kamaráda a řekla: „Jsem pro. Z tohoto bytu už zmizela všechna špína, mňam. Bylo toho tady sice dost, ale ještě bych si něco smlsla.“ Spokojeně si jedním špíno-chapadélkem pohladila část těla, kde měla asi bříško, protože v té…