Braňo Jobus
Zrnko 8. část
V další části pohádky o Zrnku se podíváme na ekologické aktivity kamarádů ze Sluneční a Větrné ulice. Ti mají snahu lidi vzdělat, aby nevytvářeli zbytečný odpad a žili ekologičtěji. Ale podaří se jim to?
Druhá část ze série pohádek
„Wau, tady je krááásně, samá špína a prach, to je nádhera!“ pochvalovala si Špindírka prostředí pod Jalafášovou postelí. Protože ji přepadl pořádný hlad, začala se svými chapadélky natahovat za veškerou špínou, na kterou dosáhla, a spokojeně ji tlačila do sebe. Čím víc papala, tím víc bylo uklizeno.
Protože však ještě neměla dost, vyplazila se zpod postele a rozhodla se sníst špínu z celého Jalafášova
Ráno začalo svítat a maminka Gizela Ontáčiková šla hned z koupelny a ze záchodu – tak, jak to bývalo zvykem – vzbudit syna
„Pojď se podívat, stalo se něco neuvěřitelného. Náš syn má uklizený pokoj!“ oznamovala zvýšeným hlasem a s vyvalenýma očima tuto sci-fi zprávu.
Jalafáš starší odložil rýžový kartáč, kterým si právě čistil montérky do práce, podíval se do kalendáře, zda náhodou není prvního dubna a zda si z něj manželka nestřílí. Pohlédl na ni ještě jednou a řekl: „Cože? Uklizený pokoj? No, jestli je to pravda, tak sním tento rýžový kartáč!“ Nevěřícně kroutil hlavou a přísahal, že to skutečně udělá, jestli mu manželka nelže. Samozřejmě, ještě než se spolu vydali do dětského pokoje, dočistil kartáčem svoje
A opravdu. Všechno vyleštěné, umyté, poklizené. V pokojíčku…