Soutěž o nejlepší síť

Pavouk Oskar se vzbudil, zívl a začal si natahovat svoje nohy. Když jste pavouk, rozcvičíte si nejdříve první, potom druhou, třetí, čtvrtou, pátou, šestou, sedmou a nakonec i osmou nohu. A to věru trvá dlouho.

Oskar si myslel, že je jediný na planetě a možná i v celém vesmíru, kdo má osm nohou! Vynakládá největší námahu při ranní rozcvičce. Věřil tedy, že porota mu za to přidělí nějaké body navíc. Oskar totiž šel právě ten den na soutěž – soutěž o to, kdo vyrobí nejlepší síť.

Nedávno si přečetl inzerát v novinách a poslední dva týdny usilovně trénoval. Představoval si, kolik pavouků na soutěž přijde. Trochu se těšil a trochu se i bál. Doufal, že největší pavouk, sklípkan, nedorazí, protože tehdy by Oskar asi neměl šanci na výhru. Takže si hned ráno zabalil batoh a vyrazil do města.

Když se konečně dostal na místo, kde se soutěž konala, zůstal vskutku překvapený. Do soutěže se přihlásilo hodně soutěžících, ale neviděl tam jediného pavouka! Nějaká babička držela v rukách dvě dlouhé hůlky, prý jehlice. Z jakéhosi klubka odmotávala vlnu a štrikovala, štrikovala – a vyráběla síťky.

To je podfuk! – pomyslel si Oskar a kroutil nad tím hlavou. Ta babička vlnu jistě někde koupila a vytváří nějakou mřížku!

Ve skutečnosti to však byla síťka na nákup: na pomeranče, chléb nebo mléko. Ale to Oskar nevěděl.

Zlobil se: „Pavouci si všechno vyrábí sami! Snad si toho porota všimne!“ Dál se rozhlížel kolem sebe a nestačil se divit.

Dalším soutěžícím byl jakýsi pán ve vysokých gumových holínkách a v klobouku. Seděl na židličce a proplétal malou žlutou plastovou šipku nahoru a dolů, nahoru a dolů a dokola. Z tenoučkého silonu vyráběl hustou rybářskou síť. Přikládal k ní malou umělou rybku – prý zkoušel, jestli je síť dost hustá, aby se…