Silák Samson

Žili byli kdysi dávno manželé, kteří si moc přáli děťátko, ale jich přání zůstalo nevyslyšeno. Trápili se kvůli tomu a vroucně se modlili. Jednoho dne se stal zázrak: Bůh k nim poslal anděla se zprávou.

„Brzy se vám narodí syn a nebude jen tak obyčejný. Bude to silák a hrdina, který osvobodí izraelský národ od nadvlády Pelištejců, kteří jej trápí.“

Manželé měli velkou radost, a když se jim chlapec narodil, pojmenovali ho Samson, jako slunce. Ze Samsona rostl skutečně urostlý silák, který se ničeho nebál. Jednoho dne se procházel po vinici, kde na něj zařval zuřivý lev. Samson ani nemrkl a holýma rukama lva přemohl.

Když se o tom doslechli jeho rodiče, pověděli mu: „Samsone, hochu. Už je čas, aby ses dozvěděl pravdu. Takovou silou tě obdařil Bůh, abys mohl konat velké činy.“

„Pokud je to tak, odejdu do války proti Pelištejcům a budu bojovat za náš národ,“ odpověděl Samson.

I když by si ho jeho rodiče radši užívali doma, věděli, že proti osudu nemohou bojovat. Ostatně Samson neměl sobě rovného, a proto se o něj nemuseli bát.

Samson byl opravdu v boji nepřemožitelný a dodával Izraelcům odvahu. Když ho jednou nepřátelé chytili a na noc ho zamkli v opevněném městě, našli ráno jen vyvrácenou bránu a Samson byl dávno pryč.

Všechno by bývalo šlo moc dobře, kdyby se Samson nezamiloval do krásné dívky jménem Dalila. Avšak Dalila byla Pelištejka.

Samozřejmě, Pelištejci se ji pokoušeli zlákat na svou stranu. Nabízeli jí: „Když zjistíš, odkud se bere Samsonova síla a jak ho lze porazit, dostaneš velké bohatství.“

Dalila proto využívala Samsonovy lásky a snažila se z něj vymámit jeho tajemství. Samson se dlouho vykrucoval různými povídačkami, ale Dalile docházela trpělivost.

„Když mi to neprozradíš, tak ti tvou lásku nebudu věřit,“…