Šerosvět 6. část: Dramatické finále

Matěj se s úžasem díval, jak obrovská ruka Lily, huňaté černé příšery, přináší mluvicí, prskajíci auto plné jejich nepřátel. Tento svět byl plný překvapení.

„Vidíš tu bednu vzadu na korbě?“ zašeptal Jonas alchymistovi. „To je ona!“

„Výborně!“ zvolal Somnius. „Lily, až budou tady, pusť je. Pokusíme se s nimi nějak domluvit. Největší problém je ta noční můra. Možná ani nevědí, že se jim prokousala z obalu. Matěji, ty buď připravený. V okamžiku, kdy by se noční můra objevila, nad ničím nepřemýšlej a vypij portálový elixír. Je to jasné?“

Matěj ohromeně přikývl.

Somniův hlas zněl najednou jemně a skoro láskyplně. „Nedělám si legraci, Matěji… Noční můra může být neskutečně nebezpečná. A vůbec netušíme, co by mohla provést tobě. Prostě, žádné hrdinství, ano?“ hlas mu opět ztvrdl a zazněl velitelsky: „Cukrkandle! Vím, že máš z minulosti nějaký nedořešený problém s tím jejich bojovým autem, s tím Trenckem.“

„Já s panem Trenýrkem problém nemám, to on má problém se mnou!“ ohradil se Cukrkandl.

„Ano, právě o tom mluvím,“ zasyčel Somnius. „Nech mluvit mě. Žádné provokace… prosím!“

Lilyina ruka se mezitím smrkla natolik, až se Trenckův zadní nárazník ocitl jen pár metrů od Matějovy hlavy. Pak sebou paže několikrát škubla tam a zpět, auto se rozkmitalo a přes postranice z něj na zem popadali poslušníci. Matěj jich napočítal plus minus dvanáct a opravdu byli různě velcí. Nejmenší byli asi Matějovy velikosti, zato ten největší – asi velitel – měřil skoro dva a půl metru.

Sbírali se ze země, oprašovali si uniformy a rozhlíželi se kolem ve snaze zjistit, co se to s nimi stalo. Vůbec však nevypadali nejistě nebo zmateně. Naopak, v hranatých tvářích měli onu zvláštní kombinaci hněvu a nenávisti, kterou Matěj vídal v obličeji paní učitelky na matematiku pokaždé, když někdo ve třídě krátil zlomek přes…