Opice a klín

Bylo jednou jedno místo, na kterém žilo několik opičích rodin. Opice trávily celé dny tím, že lezly po stromech, houpaly se na větvích a především pojídaly banány nebo jiné plody. Vždy, když některá z opic objevila nový banánovník, plný chutných a čerstvých trsů banánů, dala vědět i ostatním. Samozřejmě, že to dávala ve známost hlasitým vřískáním.

Nedaleko lesa, který obývaly i tyto opice, začali lidé stavět velký chrám. Na jeho stavbě pracovalo mnoho tesařů, zedníků a dalších zručných řemeslníků. Všichni každý den pracovali na svých úkolech už od časného rána. V poledne měli pokaždé společnou přestávku na oběd, a když se najedli, opět pokračovali v práci až do pozdního večera. Takto to šlo den za dnem už několik týdnů.

Různé zvuky ze stavby chrámu bylo slyšet až do lesa, takže je brzy zaslechly i opice. A protože opice patří mezi nejzvědavější tvory, byly i tentokrát zvědavé, co se to tam děje. Netrvalo dlouho a rozhodly se to prozkoumat. Několik z nich přeskákalo a přelezlo na mohutný strom, který byl nejblíž ke stavbě, a z výšky se dívaly na dělníky, kteří byli zabraní do práce.

Opice nejvíc zaujali dva tesaři, kteří se jen kousek od nich trápili s obrovským břevnem. Sekali do něj už hodnou chvíli, ale stále ne a ne ho přetít. Najednou však všichni na stavbě přestali pracovat. Nastal čas oběda, a tak i tesaři museli svoji práci přerušit. Do mohutného břevna, které bylo jen napůl přeťaté, ještě narychlo vtloukli velký klín, aby se jim dřevo opět nezavřelo. Potom se i oni vydali za ostatními, aby po náročné práci něco snědli.

Za chvíli už stavba zůstala zcela opuštěná. Tehdy opice sebraly odvahu a slezly ze stromu dolů, aby to všechno prozkoumaly zblízka. Skákaly tam kolem trámů a začaly se bavit s nářadím, které leželo na…