Indická pohádka
Opice a buben
Když se nešikovné opici zapíchne do ocasu trn, nezbývá jí nic jiného, než se spolehnout na lidskou pomoc. Velmi rychle však tuto pomoc zneužije a projeví svoji chamtivost a od lidí tak výměnou získá celou hromadu věcí.
Žili jednou tři bratři, kteří byli nade všechno líní a bylo jim zatěžko pustit se do nějaké
Jenže jak se říká, bez práce nejsou koláče, a naši bratři skutečně pomalu neměli dát co do
„Kdybychom tak našli nějaký poklad,“ dumal první z bratrů. „Hned bychom měli po starostech! Už by nás nikdy netrápilo prázdné břicho.“
„Ale kde takový poklad najít?“ namítl druhý.
„A doufám, že ho nebudeme muset vykopat!“ povzdychl si
Jak se tak toulali krajinou jako obvykle, náhoda je zavedla za vesnici, na okraj lesa. Na samotě tam žila jedna stařena. Povídalo se o ní, že je to
„Babičko,“ oslovil ji pěkně nejstarší bratr, „slyšeli jsme o vás, že dovedete věci, jaké jiní lidé nesvedou. Buďte tak dobrá, povězte nám, kde se nachází nějaký velký poklad. Moc bychom ho potřebovali.“
Stařena se zachmuřila a odpověděla: „Vím o mnohých věcech, o kterých se šeptá ve větru i v listí, ale kde najít velký poklad, to
Bratři posmutněli.
„Mohu vám ale dát dobrou radu. Až přijde úplněk, vydejte se bosí a s prázdným žaludkem na kopec Heuberg, tam, kde stojí zřícenina
Tři bratři jí poděkovali za radu a v dobré náladě