O Noemově arše

Kdysi dávno lidé úplně zapomněli na to, že se k sobě mají chovat hezky a konat dobro. Místo toho byli plní zášti a hněvu. Zdálo se, jako by na světě už nežil jediný dobrý člověk – s výjimkou Noema a jeho rodiny.

I přes všechny naschvály, zlo a špatné chování, kterého byl Noe svědkem, nikomu špatně neoplácel. Naopak, vždy se snažil zachovat správně a pomáhat druhým. To učil i své syny.

I dnes se Noe vracel domů celý nešťastný. Musel celý večer přihlížet, jak se jeho kamarádi chovali zle a neuctivě ke svým ženám, a poslouchat jejich nesnášenlivé řeči. Nepomohlo, že své kamarády neustále napomínal a domlouval jim.

„Bůh, ve kterého věříme, nás učí, že máme být dobří a vzájemně si pomáhat. Jestlipak víte, že ze zloby může vzejít jen další zlo?“ Ale jako obvykle, nikdo ho neposlouchal.

Noe si lehl do postele ke své ženě a trápil se. Jak jen je možné, že je ve světě tolik špatnosti? Když se mu konečně podařilo usnout, zdálo se mu, že k němu promlouvá samotný Bůh. Ukazoval mu, co se stane s lidmi, kteří kolem sebe šíří jenom zlo. Noe viděl, jak se přihnaly silné deště. Pršelo dokonce tak dlouho, až voda pokryla celou Zemi. Noe se polekal, ale naštěstí se ve snu dozvěděl, jak se se záplavou vypořádat. Bude třeba postavit velikou loď, jaká odolá i obrovské potopě.

Když se Noe probudil, měl trochu strach a obavy, jak to všechno zvládne. Zároveň však cítil i veliké odhodlání. Řekl si: „Takto se mi podaří všechny zachránit.“

I pustil se tedy do práce na obrovité lodi. Byl to nelehký úkol. Jen si představte, nejprve musel sehnat nesmírnou spoustu dřeva. Když Noe rodině vysvětlil, co připravuje, jeho tři synové mu od začátku se stavbou pomáhali. Pracovali ve dne,…