Na světě existuje spousta draků, kteří obývají jeskyně, jezera i nebesa. Někteří chrlí oheň a jedí princezny, ale jiní lidem pomáhají, mohou přivolat hezké počasí nebo svlažit zemi deštěm.
Takový byl i dračí král, který vládl všem vodám i oceánům a lidé si ho velmi vážili. Když mu obětovali ovoce či rýži a předváděli dračí tance, byli spolu zadobře a dračí král jim dopřál bohatou úrodu. Běda ale jak ho někdo rozhněval. Hned ho potrestal bouřemi a povodněmi.
Tenhle dračí král bydlel v nádherném paláci hluboko pod mořskou hladinou. Jeho stěny se leskly perlami, korály i zlatem. Proudili tam významní hosté a dělo se tam mnoho a mnoho zázraků. Takových kouzel, co by se na souši nikdy nestala. Mohli jste tam potkat i vzácné pohádkové bytosti a zažít hostiny, jaké svět neviděl.
Ze všech krás a vzácností měl ale dračí král nejraději své děti. To byli miláčci všech. Měli dovolené věci, za co by každý jiný měl pěkný průšvih. Ale dračím dětem prošlo kdeco. Dračí panovník jim splnil každé přání. Většině z nich to stačilo a byli to dráčci jako sluníčka. Krásně se usmívali, říkali prosím, děkuji a před návštěvami se ukazovali v tom nejlepším světle.
Pak tam ale byl Pchi-siou, dračí synek, co s ním šili všichni ďáblové. Ten pořád vymýšlel skopičiny, vyrušoval dračího krále při jednání, schovával mu věci, dokonce si tajně zkoušel jeho roucho, tahal ho za sebou a dělal, že on sám je král! Pak mu ho ještě umazal od rýžových knedlíčků! Všem z něj šla hlava kolem a i přes veškerou lásku začala dračímu králi rychle docházet trpělivost.
Jednoho dne čekali obzvlášť významnou návštěvu. „Pchi-siou, dnes přijede nefritový císař, vládce nebes, který řídí vše a každý ho musí poslouchat. Dokonce i já. Kdo ví, co by se mohlo…