Mlsný lišák

V jednom lese za třemi kopečky žil kdysi malý lišák Jířa. Bydlel v hluboké noře se svými rodiči a velkou kupou sourozenců. Také spolu od rána do večera vyváděli veselé kousky, prali se, až z toho metali kotouly, a občas se vydali na dobrodružnou výpravu kolem nory, kde zvědavě čenichali v kapradí a lezli po pařezech.

Když jim z toho řádění vyhládlo, zbaštili pár kousků křupavého hmyzu, šťavnatou ještěrku, měkoučkou myšku a jako dezert si dali sladké lesní ovoce.

Jak mláďata rostla, měla čím dál více kuráže a vydávala se na dlouhé výlety daleko od domova. Jednoho dne se dostala dokonce až na samotný kraj lesa, s vesnicí na dohled. Páni, to vám byl ale podivný svět. Lištičky kulily z vysoké trávy očka na podivné domy, silnici s auty a traktory, štěkající psy a hrající si děti.

Malé lištičky se do vesnice bály. Stačilo jim vzpomenout si na pohádky o lidech a neměly žádnou chuť se s nimi zaplétat. „Kdyby máma viděla, kam jsme vlezli, ta by nám dala. Honem domů,“ pokřikovala na sebe liščata a postrkovala se.

Malý Jířa však jít domů vůbec nechtěl. Vesnice se mu moc líbila. „Přece byste se nebáli nějaké pohádky. V lese už jsme viděli všechno, tam je to nudné. Představte si, co zajímavého můžeme objevit. Jen si čichněte, jak to odtamtud voní!“ snažil se přesvědčit plaché bratříčky a sestřičky. Nikdo s ním ale na průzkumy nechtěl, tak se Jířa vydal do vesnice sám.

Opatrně se plížil podél meze a uši měl našpicované. Srdíčko mu tlouklo jako o život. Byl připravený vzít v případě nebezpečí nohy na ramena. Zvědavost ho však hnala dál.

Nakonec se do vesnice opravdu doplížil a ani nevěděl, kde dřív čenichat či kam koukat. Bylo tam tolik zajímavých zákoutí a předmětů! Zvláštní kytky,…