Krysař z Hamelnu

V městě Hameln se usadily krysy. Nikdo nevěděl, odkud se tam vzaly, ale už během krátké doby dokázaly napáchat mnoho škod. Zamořily studny s pitnou vodou a sežraly zásoby obilí. Napadly sklady se zbožím místních kupců a nastěhovaly se lidem do domů.

Obyvatelé kdysi vzkvétajícího města neměli rázem co jíst a pít, a když se informace rozkřikla po okolí, nikdo do Hamelnu nechtěl jezdit. Co kdyby mu krysy vlezly do vozu a on by si je přivezl domů? Cestující, prodejci i nákupčí se městu vyhýbali obloukem. Obchody upadaly a místní si zoufali. Městem se šířily nemoci, bída a beznaděj.

Starosta Hamelnu, kdysi vážený muž, si s krysami vůbec nevěděl rady. Obyvatelé města za ním denně chodili. Ze začátku prosili, aby je krys zbavil. Pak láteřili. Nakonec vyhrožovali. A dnes se shromáždili před radnicí a mávali nahoru do oken holemi. Naháněli hrůzu.

Starosta poodstoupil od okna, povzdechl si a opřel si čelo o zeď. Pod nohama mu proběhla krysa. Co jen má dělat?

Ode dveří se ozval hlas sekretáře Felixe: „Pane starosto, chce s vámi mluvit nějaký člověk. Není zdejší a tvrdí, že by vám mohl pomoci.“

Starosta nadskočil, protože ho vůbec neslyšel vejít dovnitř. Vzpamatoval se ale, posbíral poslední zbytky sil, důstojně se narovnal a odpověděl:

„Dobře, přijmu ho. Ať přijde hned.“

Neznámý host vstoupil a pozdravil: „Buďte zdráv, pane starosto…“

Tichý, snový hlas patřil nejpodivnějšímu muži, jakého kdy starosta viděl. Nebyl ani mladý, ani starý. Malý, hubený, jedno oko modré, druhé hnědé. Našedlé vlasy měl rozcuchané jak ptačí hnízdo a tvář hladkou jako dítě. Jeho roztrhaný šat hrál všemi barvami a boty měly špičku stočenou pěkně nahoru. V ruce držel flétnu.

„Slyšel jsem, že tu máte problém, se kterým bych vám dokázal pomoci…“ pokračoval bez vyzvání návštěvník. „Jsem krysař. Do…