Křivý strom

Byl jednou jeden hustý les plný všelijakých stromů. Některé hrdě rostly do výšky, vysoké a vzpřímené. Jiné se pyšnily hustými, širokými korunami, nádhernými květy či plody. Každá procházka ve stínu těchto majestátních stromů byla pro lesní zvířata potěšením.

Jen jeden strom hluboko v lese vypadal docela jinak než ostatní. Nikdo nevěděl proč, ale jeho kmen byl celý pokroucený a ohnutý. Větve mu směšně trčely do všech stran, jedna nahoru, druhá dolů. Ten strom neměl ani pěknou korunu, jen neuspořádané chumáče listů. Nevrhal široký stín, a když už rozkvetl, tak jen několika skromnými kvítky.

Stromy okolo něho si z něho ustavičně utahovaly.

„Podívej, jaký jsi hrbatý!“ pokřikovaly na něho. „Takový pokroucený chudáček!“

„Jen si všimni, jaký jsem nádherný,“ porovnával se s ním strom, kterému přezdívali „lesní plamen“. Jeho větve byly obtěžkané ohnivě rudými květy, jakým není rovno. „Nikdo nekvete krásněji než já. Voním široko daleko, slétají se ke mně všechny včely i motýli, všechna zvířata mě chodí obdivovat. Ale ty? Z tebe není nic.“

Křivý strom jen smutně mlčel.

Potom se ozval mangovník stojící opodál: „Kdybys aspoň měl tolik plodů jako já! Podívej, jaké jsou šťavnaté! Jaké jsou chutné! Ale ty ani rodit ovoce neumíš.“

Další strom se zas chlubil, že je nejvyšší ze všech. Jiný zas, že má nejširší korunu a poskytuje největší stín.

Všechny tyto výčitky křivý strom velmi trápily. Odvážil se však jen nesměle špitnout:

„Bratři stromy, proč se mi posmíváte? Každý z nás má na tomto světě své místo. Ano, jste vysoké a krásné a obsypané ovocem. A já z toho mám radost spolu s vámi. Nemusíte se proto nade mě povyšovat.“

To ale stromy rozesmálo ještě víc. „Neumíš nic jiného než mudrovat! Abys věděl, jsi nejošklivější strom na světě!“

Křivý strom byl teď už skutečně nešťastný. Začal přemýšlet,…