Jak Lenička kouzlila

V bytě byl každé ráno blázinec a shon. Malá Lenička se připravovala do školky a její starší bratr David do školy. David už byl veliký školák, letos začal chodit do osmé třídy, a tak někdy Leničku vyzvedával ve školce místo maminky a tatínka.

Dnes ale nebyl obyčejný den. Do školky měl totiž přijít kouzelník. Bylo potřeba se hezky obléci, protože kouzelníka přece nemáte ve školce každý den. Lenička si tedy vzala modré šaty, modré punčošky, modrý svetřík a překvapivě i modrou čelenku.

David zatím pobíhal po bytě a volal zmateně: „Neviděli jste někdo moje modré tričko s balónky na kapse? Vždyť tady ještě před chvíli leželo!“

Nakonec rodiče zaveleli k odchodu a David se musel spokojit s jiným trikem. Všichni vyrazili z domu. Ve školce se už vše chystalo na příchod kouzelníka. I Lenička si v šatně sundala svetřík a vystavila na odiv zvláštní modré šaty. Byly jaksi větší, v pase převázané šňůrou na prádlo a na levé straně měly krásnou velkou kapsu s nakreslenými balónky. Ostatní holky se podivovaly, jestli není Lenka na takové šaty moc malá. Lenička jen uraženě našpulila rty, běhala po třídě a dělala, že si zpívá.

Netrvalo dlouho, když se najednou otevřely dveře: a byl tu kouzelník! Na hlavě mu seděl veliký klobouk a vytáhl z něj postupně hodinky, papírovou stokorunu, krásné květiny a pak kost pro psa. Děti tleskaly a moc se jim to líbilo.

Nakonec přistoupil kouzelník i k paní učitelce – z její kabelky vytáhl morče a za uchem jí našel papouška!

Všechny děti jásaly a také chtěly, aby u nich kouzelník něco našel. Kouzelník procházel mezi dětmi a postupně u nich nacházel prapodivné předměty. Pak došel až k Leničce. Zamával hůlkou a vytáhl z její kapsy na šatech dva modré fixy, jednu modrou gumičku, a…