V jednom lese kdesi v pohádkové zemi žila malá elfka jménem Entropinka. Víte, jak obvykle vypadají lesní víly v pohádkách, blonďaté a modrooké? Tak přesně takhle vůbec nevypadala! Měla hnědé, rozcuchané vlasy, ve kterých vlál každý pramen jiným směrem. Nosívala kabátek a punčochy s mnoha barevnými proužky. Ale ty proužky vůbec nebyly uspořádané od červené po fialovou jako duha. Naopak, vypadaly, jako by někdo duhu rozstříhal a složil úplně špatně.
Entropinka neuměla čarovat, dokonce ani zpívat. Byla veselá a hravá a její přátelé ji měli moc rádi, i když způsobovala chaos, kamkoliv zavítala. I své jméno dostala kvůli tomu, že byla ztělesněním entropie. Entropie znamená chaos a neuspořádanost věcí kolem nás. Kudykoliv prošla, větvičky a jehličky na zemi se trošku zpřeházely. Potůček si našel cestičku nízkým břehem mimo svoje korýtko. Anebo se jezevec, kolem něhož právě procházela, netrefil do nory a pobořil si vchod!
Přesto byli všichni v lese spokojení. Vše bylo srovnané i rozházené tak akorát. Stromy rostly, jak chtěly, jehličky na nich, jak měly, a vítr se vším pohupoval tak, aby nebyla nuda, ale zároveň se nikomu nic nestalo. Zkrátka v lese nejde mít uklizeno tak dokonale, jako je u vás v pokojíčku.
Ale pak se v lese zničehonic objevila strašná vichřice. Kdoví, odkud přišla – kvílela a vyváděla, jako by jejím největším potěšením bylo způsobovat co největší chaos. Jen co přišla, všude rozházela listí, zničila hnízda a způsobila, že všechno bylo v nepořádku. Nic nezůstalo tam, kde mělo být. Jehličky smrků rázem skončily zapíchané v kořenech stromů a ty stromy, představte si, měly špičky korun zabořené v zemi.
Zvířátka si zoufala a nevěděla, co dělat. Navíc i s jejich elfskou kamarádkou se dělo cosi zvláštního. Najednou už nebyla drobounká jako lesní srnky, ale zvětšila se natolik, že koukala rovnou do velkých…
