Venku právě zuřila krutá zima. Ve vzduchu poletovaly velké sněhové vločky a pomalu se začalo stmívat. Byl poslední den v roce, což znamená, že se všichni připravovali na sváteční silvestrovský večer. Tedy téměř všichni. Jedno malé, spoře oděné děvčátko smutně kráčelo bosýma nohama ulicí. Pantofle, v kterých vyšlo z domu, totiž cestou ztratilo. Jak spěchalo, nohy se mu bořily do čerstvě napadaného sněhu, a tak kdesi pod ním zůstal nejdříve jeden, potom i druhý pantofel. Celou cestu se mu vyzouvaly, neboť to byly pantofle jeho mámy a na malé nožky byly ještě příliš velké. Navíc byly už po pár krocích úplně promočené.
Děvčátko kráčelo bosé dál a dál po studeném sněhu. Nohy mu už omrzly a z červené barvy se pomalu zbarvovaly do modra. Ale nejen nohy mělo promrzlé, celé bylo ztuhlé zimou.
Ve své vytahané zástěrce si opatrně neslo spoustu zápalek a v jedné ruce pevně drželo ještě jednu celou zápalkovou krabičku. Zápalky chodívalo do města prodávat den co den, ale dnes vůbec nemělo štěstí. Dnes neprodalo ani jednu jedinou a nikdo mu nepomohl žádnou almužnou.
Vyhládlé a promrzlé se však dál zoufale procházelo ulicemi rozzářeného města. Doufalo, že se přece jen najde někdo, kdo si od něho koupí třeba i jen jednu jedinou zápalku.
Sníh padal čím dál hustěji a vločky přistávaly na dlouhých vláscích děvčátka, které mělo zapletené do copů. Ale děvčátko vůbec nevnímalo, že je celé zasněžené. Procházelo kolem vyzdobených oken, která zářila různými barvami, a kochalo se jejich krásou.
Z některých domů bylo slyšet sváteční hudbu, ale z většiny z nich vycházela vůně jídla. Co nevidět se totiž bude nosit na stoly, u kterých se sejdou celé rodiny a společně si budou vychutnávat kouzlo svátků.
Počasí bylo stále nevlídnější, rozfoukal se silný ledový vítr a sněžení se změnilo ve fujavici. Děvčátko už bylo…
