Deštivá ukolébavka

Za okny už se sešeřilo. Ještě není úplná tma, a dokonce je někde v dáli slyšet ospalého ptáčka. Ani tobě se možná nechce moc spát, ale tak to už v létě chodí. Nezapomeň, že tě zítra čeká další dlouhý den a je potřeba na něj nabrat síly.

Polož se na záda a zavři si oči. Leží se ti pohodlně? Pořádně se nadechni a vydechni. Všimni si, jak tě vzduch při každém nádechu a výdechu jemně lechtá v nose.

Představ si, že máš obě ruce i nohy hadrové. Celé tělo ti ztěžklo. Už je určitě po dlouhém dni unavené. Nadechni se, vydechni.

Pojď se zaposlouchat do přicházející noci. Nenapínej zbytečně uši, jen se nechej jejím tichem pohladit.

Že je přece jen něco slyšet? To na okno dopadla první kapka letní přeháňky. Poslouchejme společně, kolikrát déšť ještě ťukne do okna, než se pořádně rozprší.

Teď do skla cvrnkla druhá.

Třetí a čtvrtá přišly zároveň.

A už je tu pátá, šestá, sedmá, osmá, devátá, desátá, jedenáctá. Najednou jich padá tolik, že se už ani sečíst nedají. Bubnující kapky spolu začínají hrát deštivý koncert.

Něžné šumění tu a tam přechází v hučení. Tak zní padající voda, když do ní foukne silný vítr. Poslouchej, jak příroda venku zpívá. Větve stromů i stébla trávy se těší teplému dešti. Žížaly už určitě začaly zvědavě vykukovat ze země. I poslední večerní ptáčci se ještě ohlašují, než je déšť přehluší.

A zvuky za oknem najednou začínají slábnout. Déšť pomalu a postupně utichá. Už zase slyšíme jen občasné bubnování a i to nakonec ustane zcela. Kolem tebe se rozhostil klid.

Vzduch venku voní právě spadlým deštěm. Nadechni se, vydechni.

Deštivý mrak se vypršel a odplul pryč. Místo něj zůstala jen měkká, příjemná noc. Ruce i nohy máš hadrové. Nadechni se, vydechni a…