Cristiano a záhadný hlas

Kdysi, ne však až tak dávno, žil jeden malý chlapec jménem Cristiano. Bydlel s rodinou v chatrném domku s rezavou plechovou střechou, ale zato s krásným ostrovním výhledem na oceán. Celá jeho rodina byla velmi chudá a neměli toho mnoho. Ale Cristiano měl přece jen něco, co patřilo jen jemu – vášeň pro fotbal.

„Tati, můžu jít s tebou do klubu? Moc prosím! Slibuji, že budu hodný!“ žadonil pokaždé, když se jeho otec chystal do práce. Pracoval totiž ve fotbalovém klubu jako pomocník, který se staral o dresy a kopačky fotbalistů a dohlížel na to, aby byly míče i výstroj vždy v dobrém stavu. A jeho otec, když zrovna do rukou bral tašku plnou fotbalových míčů a vybavení, se pokaždé jen usmál a přikývl.

Za tu dobu, co byli v klubu, si Cristiano mohl dělat, co chtěl. Měl dovoleno hrát si s jedním z náhradních míčů, které hráči právě nepoužívali. A když trénovali, malý chlapec je po celou dobu se zájmem sledoval. Potom se pokoušel opakovat přesně to, co dělali oni. Ale šlo mu to mimořádně špatně! Míč mu neustále utíkal všemi možnými směry, jen ne tam, kam chtěl. Bylo mu sice teprve jen sedm let, ale jeho snem bylo stát se nejlepším fotbalistou ze všech! A tak trénoval dál.

„Tati, mohl bych mít vlastní fotbalový míč?“ zeptal se jednoho dne. Jeho otec však jen nesouhlasně zakroutil hlavou a podíval se na mámu.

„Crisi, máme sotva dost peněz na jídlo pro nás všechny. Nemůžeme si míč dovolit,“ řekla smutně.

Ale otci ho přišlo líto, a proto si chlapce později zavolal k sobě. Ukázal mu, jak má natrhat a srolovat staré kusy látek, aby si vyrobil provizorní míč.

„To ti bude na trénování stačit,“ řekl. Míč sice od země vůbec neodskakoval, ale otec mu ukázal, jak…