Kdo by ho neznal? Hloupý Honza, který vlastně vůbec není hloupý, ba naopak. Chlapec z chudých poměrů, jenž důvtipem předčí kdejakého boháče. Někdy je Honza bystrý hned od začátku; jindy se lenivý pecivál musí v chytrého teprve proměnit. Rozhodně to ale není prosťáček bez vlastního rozumu.
Jisté také je, že Honzu najdeme ve spoustě českých pohádek. O Honzovi psala už Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Jan Drda, Josef Lada, … a těmito slavnými spisovateli výčet teprve začíná. Najdeme ovšem takového Honzu i v cizokrajných pohádkách?
Podobný hrdina na nás čeká hned na Slovensku – hlúpy Janko. V Německu nás bratři Grimmové seznámí s Hansem v pohádce Jak Honza ke štěstí přišel (v originále Hans im Glück). O kousek dál, v Maďarsku, vystupuje další „příbuzný“ Honzy, Janka i Hanse: János.
Ani další země nezůstávají pozadu. Zahraniční „Honzové“ se sice jmenují jinak, ale také mají pod čepicí. Ostatně princip jejich pojmenování zůstává stejný: jde o velmi typické, ne-li nejpoužívanější chlapecké jméno v dané zemi. Nebo alespoň dříve, je jasné, že trendy se mění. V Rusku nebo na Ukrajině je velmi oblíbený Ivánek. V Norsku děti poslouchají pohádky o Askeladdenovi. Jeho jméno bývá někdy překládáno jako Popelák nebo Popeláček. V Dánsku vede Lars. A kdybychom podobnou postavu hledali v romských pohádkách, byl by to nejspíš Dilino – z pohádky Dilino a čert.
Honza bývá často nejmladší z několika synů, utiskovaný a opomíjený. Podobně je na tom také jedna dívka – Popelka. Její pravé jméno vlastně vůbec neznáme, „Popelka“ byla původně jen její hanlivá přezdívka, protože bývala často umolousaná od popela. Dnes se s Popelkou coby dívčím křestním jménem spíš už nesetkáme, ale zachovalo se nám jako příjmení. A jaký je Popelčin příběh?
Děvče, jež zůstane po smrti jednoho nebo obou rodičů zcela samo proti celému světu a kterému ubližují především ti nejbližší (zpravidla macecha a nevlastní starší sestry). I tento námět je celosvětovou stálicí. Kdo si na Vánoce neužívá cukroví a ovoce u Tří oříšků pro Popelku? Verze se třemi oříšky je jednou ze dvou nejznámějších. V té druhé pomůže nebohé Popelce kmotřička víla s kouzelnou hůlkou jako v Popelce podle Charlese Perraulta. A věděli jste, že motiv malého střevíčku, který žádná jiná neobuje, pochází pravděpodobně až z Číny, stejně jako nejstarší známá verze Popelky?
Honza i Popelka měli a vždy budou mít v pohádkovém světě své nezastupitelné místo. Jsou to postavy, které musí mít rád snad každý. Všichni si v jejich povaze a počínání nalezneme něco, co je nám blízké, a Honzovo a Popelčino vítězství nad protivenstvím osudu je pak i takovou naší malou radostí. Jsou to hrdinové, kteří nám díky svému selskému rozumu a odhodlání ukazují, že i na první pohled bezútěšnou situaci můžeme obrátit ve vlastní prospěch a jít si za svým štěstím.
