Děti a ztráta - když děti truchlí

Děti a ztráta - když děti truchlí

Jak před dětmi mluvit o rozvodu? Jak je připravit na stěhování? Jak jim vysvětlit smrt? Otázky, které řešíme neradi – natož abychom je probírali s dětmi. Všechny se dotýkají mnohdy velmi obtížných situací, jež dělají těžkou hlavu i nám dospělým. Situací, které mají jednoho společného jmenovatele: ztrátu.

Je to těžké pro všechny

Ztráta má různé podoby. Nejčastěji tím myslíme ztrátu doslovnou, když nám odejde někdo blízký – ať už člen rodiny, nebo domácí mazlíček. Jako ztrátu ovšem děti výrazně vnímají také rozvod rodičů nebo třeba „obyčejné“ stěhování, které pro ně znamená nejen opuštění důvěrně známého prostředí, ale i přátel.

Ztráta, ať už v jakékoli formě, nás znejistí a vyvolává spoustu otázek. A pro děti to platí dvojnásob. Svět, který znaly a v němž se cítily bezpečně, se najednou zásadně změnil, a ony se s tím musí naučit pracovat.

Každý truchlí jinak

O některých ztrátách víme dopředu, a máme tedy prostor se na ně připravit. Jiné nás zasáhnou náhle. Pokaždé ovšem řešíme, jak o nich mluvit s dětmi.

Úplně na začátek před všemi radami si musíme říct, že se ztrátou se pojí nejrůznější emoce a reakce. Cítíme smutek, bolest, lítost, bezmoc, strach a prázdnotu. Zaskočit nás však může také hněv nebo úplné popření skutečnosti. Reagujeme zkrátka různě a různě dlouhá je rovněž doba, kterou potřebujeme, abychom se se ztrátou vyrovnali. Je to doba, kdy truchlíme, a truchlení je velmi důležité. Pomáhá nám uvědomit si ztrátu, přijmout ji a zapracovat do našeho života. Někdo se vypláče o samotě, někdo nechce být se svými emocemi sám a musí se vypovídat.

A děti? Mohou být plačtivé, ustrašené a vyžadovat větší fyzický kontakt, nebo dokonce testovat, jestli je nepřestáváme mít rádi nebo jestli jim někam nezmizíme. Překvapit by nás neměly ani návaly hněvu nebo nápadnější změny v chování: vzorný žáček začne nosit poznámky, doposud andělská holčička na první pohled bezdůvodně tříská věcmi. Některé děti nám dávají své trápení najevo ve fyzické rovině: onemocní, bolí je bříško, hlava, zvrací. Stejně jako mnozí dospělí děti někdy reagují i naprosto opačně. Může to vypadat, že se jich ztráta ani nedotkla, že jim to je snad úplně jedno. I takový způsob vyrovnávání se se ztrátou je naprosto v pořádku.

Co dělat – a co naopak nedělat

Nezatajovat a nelhat

Děti jsou sice malé, ale nic jim neunikne. Bývají dokonce vnímavější než dospělí. Nemá proto cenu se před nimi přetvařovat nebo jim lhát. Mluvte s nimi otevřeně a přiměřeně jejich věku se jim pokuste vysvětlit, co se děje.

Být tu pro ně

Buďte přirození a upřímní. Situaci nezlehčujte ani nedramatizujte. Uznejte jejich emoce a neříkejte jim, jak se mají cítit. Odpovídejte jim na otázky a připravte se, že se budou na to samé ptát stále dokola, především menší děti. Nevnímejte to ovšem jako zkoušku – nikdo neví, co se děje po smrti, a děti ocení především to, že s nimi mluvíte narovinu.

Někdy děti potřebují vyprávět samy, co se stalo. Nebo si to všechno přehrát s hračkami. Nezakazujte jim to, jen naslouchejte a dívejte se, případně si o tom s nimi povídejte. Děti převádí reálné situace do hry, nebuďte tedy zaskočeni, pokud si začnou hrát třeba na pohřeb. Je to jejich způsob, jak se se situací vyrovnat.

Nesnažte se jejich emoce zaplašit. Určitě to znáte: dítě pláče a my máme tendenci ho co nejrychleji utěšit. Pláč je ale v těchto případech skutečně léčivý. Ujistěte dítě, že plakat je úplně v pořádku, obejměte ho, nechte ho tu nepříjemnou emoci plně prožít. A sobě i jemu připomeňte, že i když se může zdát, že už to nikdy nepřejde, emoce dříve či později přece jen odezní.

Nikdy dítě nenuťte smutnit a nekárejte ho, pokud je zrovna veselé. Mohlo by si začít vyčítat, že všichni okolo pláčou, jen ono ne, a celá situace by se ještě zkomplikovala.

Vymyslet rozlučkový (a vzpomínkový) rituál

V případě úmrtí blízkého člověka nebo mazlíčka nabídněte dítěti možnost rozloučení. Zúčastněte se společně pohřbu nebo vymyslete rozloučení vlastní. Když ztratíme někoho, na kom nám záleželo, je dobré mít také způsob, jak si ho připomínat. Vystavte si jeho fotku, zajděte na hřbitov, společně si o něm povídejte.

Zachovat ostatní rituály a denní řád

Rituály a zajetý denní řád dodávají dětem pocit bezpečí. V rámci možností ho proto pokud možno neměňte – to bývá obzvlášť těžké v případě rozvodu. Snažte se však dítěti jeho program nabourat co nejméně, na změny ho připravujte a mluvte o nich. Ujišťujte ho, že jste s ním a máte ho stále stejně rádi.

Pracujte sami na sobě

Tato obecná poučka platí i tentokrát. Ztráty jsou náročné i pro nás dospělé. A když máme děti, pak o to víc – to, jak se se ztrátou popasujeme, má na děti obrovský vliv. Chce se vám plakat? Vyplakejte se! Vlastně tím dáváme dítěti důležitou informaci: je potřeba vnímat všechny emoce, které přicházejí, přijmout je a zpracovat. Klidně přiznejte, že je to pro vás moc těžké, že je toho na vás moc. Popište, jak se cítíte, a ukažte, že jste v tom spolu a společně to zvládnete.

Jsou to často právě děti, které nás přimějí na sobě pracovat. Díky nim si uvědomíme spoustu věcí, i když to někdy bolí. Tím, že hledáme vysvětlení pro ně, hledáme častokrát vysvětlení také sami pro sebe.

Učte se vnímat ztrátu jako součást koloběhu života

Ukazujte dětem (i sobě), že smrt je součástí života. Všechno se narodí a všechno jednou umře. Všímejte si přirozeného koloběhu věcí. Choďte do přírody a povídejte si o střídání ročních období.

Pomoci nám mohou knížky, filmy a příběhy, které téma ztráty zpracovávají. Na trhu najdeme materiály už pro docela malé děti. Zároveň není od věci na smrt poukazovat průběžně a nenásilně – vysvětlit, proč nám s příchodem zimy uvadla květina v květináči, kde se vzala mrtvá moucha na dlouho nenavštívené chalupě… Ukazujte jim, že nic nekončí definitivně – babička umřela, ale děti mají pihy úplně jako ona; opustil nás dědeček, ale připomíná nám ho houpací koník, kterého pro nás vyřezal. Jsou to drobnosti, ale děti si jich všímají a lépe si pak všechno propojí v celkový obraz.

Téma ztráty nebude nikdy lehké a příjemné, ale můžeme sobě i dětem povídání o něm alespoň usnadnit. A abychom nekončili úplně na smutnou notu: všechno zlé je k něčemu dobré, a překonáte-li společně nějakou těžkou situaci, bude váš vztah zase o velký kus pevnější.

Stáhněte si Readmio

  • Přidejte se k více než 200 000 spokojených rodičů
  • Vybudujte si návyk společného čtení s dětmi každý den
  • Začněte pohádkami, které jsou v aplikaci zdarma
  • V placené verzi je jich pak 300+ a nové přidáváme každý týden
Download from App StoreDownload from Google Play
RatingsRatingsRatingsRatingsRatings

4.8/5 · 1 300 hodnocení