Stará mayská legenda
Jelení srst
Legenda o tom, jak jelenům, kteří prý kdysi měli krásnou zářivou srst, pomohlo náhodné setkání. Díky tomu dnes mají nenápadnou hnědou barvu a mnohem klidnější život.
Ve staré zahradě rostly bok po boku ovocné stromy – dvě veselé meruňky, třešeň s broskvoní, několik starých jabloní a útlá višeň. Jaro se měnilo v léto a pod větvemi stromů se ozývalo dětské
Všechny stromy se zelenaly novými lístky, neboť nedávno odkvetly. Jen višeň jediná byla obsypaná bílými květy.
Višeň totiž každý rok kvetla jako poslední. Trochu kamarádkám záviděla – zatímco ony kvetly začátkem jara, višeň měla ještě větvičky holé. Ale potom se všechno změnilo. Uběhly dva týdny a višeň vykvetla nejkrásnějšími květy
„Jak jsi ale rozzzzzkošná, paní višni,“ bzučel pan
„Tak líbezzzzzzné květy jsme užžžžžž dlouho neviděly!“ švitořily sestřičky včeličky.
Pyšná višeň jen hrdě vypínala větve k obloze – ale jemně, aby jí ani jeden bílý kvítek náhodou neupadl. Radovala se, že ji všichni tolik obdivují. Věru, žádný strom se teď netěšil takové pozornosti jako ona. Byla královnou celé
Něžně si narovnala větve a marnivě vzdychla: „Jsem den ode dne hezčí. Vskutku, ani jabloně neměly tak běloučké květy jako já – jsou úplně jako sníh!“
„Co je to
Višeň se překvapeně podívala mezi bělostné větve. Jakýsi malý zelený brouček zvědavě seděl na jednom z jejích lístků. Višeň se už už chtěla otřást, aby se brouka zbavila – co kdyby jí chtěl ožírat
„Co je to sníh?“ zopakoval malý brouček.
„Ty nevíš?“ zeptala se višeň posměšně. „Přece…