Mio na první hodině angličtiny

Ve třídě to šumělo nadšením. Děti sebou šily a vykláněly se z lavic. Každý si chtěl prohlédnout nového spolužáka. Ale na tohoto žáka skutečně bez problémů dohlédli i ti z posledních lavic. Úplně vepředu, v první lavici, totiž do výšky čouhaly dvě velké sloní uši. Sloníku Miovi se nějak podařilo dostat přímo na hodinu angličtiny!

„Zdá se, že tu dnes máme nového žáka,“ usmála se paní učitelka. Sloník Mio místo odpovědi nadšeně zatroubil, až se lavice zatřásly.

Děti se po sobě nevěřícně podívaly. Ale paní učitelka už pokračovala: „Jmenuje se Mio a chtěl by se naučit anglicky. Co říkáte? Pomůžeme mu?“

To jste měli vidět, jaké ve třídě zavládlo nadšení! Dokonce i děti, kterým se jindy anglicky vůbec mluvit nechtělo, teď vesele přikyvovaly. Každý chtěl sloníkovi ukázat, co všechno ví. I Mio z toho měl náramnou radost. Až ho musela paní učitelka napomenout, aby byl trochu tišeji, protože jí při každém jeho zatroubení popadaly všechny tužky a křídy z katedry.

Jen jeden chlapec se tvářil pochybovačně. „Ale, ale… sloni přece neumí mluvit. A už vůbec ne cizí řečí,“ divil se Dan.

„Mio není žádný obyčejný slon!“ odpověděla pohotově Zuzanka. „Aspoň to zkusme – naučíme ho anglická slovíčka!“

A tak se do toho společně pustili.

„Jaké téma si vybereme dnes, děti?“ zeptala se paní učitelka. Děti měly jasno hned – lidské tělo. Paní učitelka přikývla a začala ukazovat na různé části těla.

„Kdo ví, jak se tyto části těla řeknou anglicky, ať to rovnou poví nahlas!“ vyzvala děti.

Nejprve si ukázala na hlavu. Bětka se hned ozvala. Potom se paní učitelka dotkla ramen a kdosi další zavolal odpověď.

Děti se předháněly, aby Miovi ukázaly, jak jsou šikovné.

„A jak se řekne tahle část těla?“ paní učitelka si ukázala na kolena. Fandova…