Kmotr advokátem

Michal byl šikovný řemeslník, ze dřeva uměl vyrobit všelijaké předměty. Vařečky, misky, lžíce a mnoho jiných užitečných věcí. V jeho dílně byl vždy čilý pracovní ruch. Všechno, co vyrobil, chodíval prodávat do města na trhy. Lidé byli velmi rádi, že mají v okolí takového šikovného mistra, co umí opravdu pěkné věci vyrábět.

Také v hostinci, který byl po cestě do města, Michala dobře znali. Každé ráno se tam vždy zastavil dát si něco na zub, aby potom zvládl stát na trzích celý den.

Jednou si však zapomněl doma peníze, a tak si od krčmáře vyžádal dvě na tvrdo uvařená vejce s tím, že za ně zaplatí, až když se bude vracet z trhu domů.

Krčmář řemeslníka dobře znal, a proto mu jídlo ke snídani rychle připravil. Michal se najedl a vydal se do města na trhy svoje výrobky prodávat. Před jeho stánkem se vždy pohybovalo mnoho lidí a tento mumraj vytvářel jedinečnou atmosféru. Vždy potkal známé i neznámé a pokaždé se šli večer pořádně poveselit. Na dluh v hostinci tak úplně zapomněl.

Měsíce, ba dokonce i roky už uběhly od té doby, co se Michal zadlužil krčmáři a ten ho na dluh neupomínal.

Ale pátý rok si krčmář zavolal šikovného řemeslníka a ptá se ho: „Michale, a kdy mi zaplatíš ta dvě vejce, která jsi u mě snědl na dluh?“

Michal dumá, přemýšlí, ale na žádný dluh si nemůže vzpomenout. Až po chvíli se praštil do čela, protože si konečně vzpomenul, že kdysi dávno si doma peníze nechal, v pohostinství na dluh snídal, ale ve městě se do večera zdržel a na dluh nadobro už zapomněl.

„Máte pravdu, já jsem na to dočista zapomněl. Tady máte tři groše, odečtěte si z nich i za ta vejce,“ říká Michal, když platil svůj dnešní účet.

Jenže krčmář jen kroutil hlavou a…