Zrnko 3. část

Na kraji lesa v blízkosti elektrického vedení, v místě, kde na zem spadla raněná husa, zavolali na pomoc nejlepšího lesního lékaře – datla, který bez nejmenšího zaváhání okamžitě začal kontrolovat životní funkce poraněné husy.

„Paní huso, slyšíte mě? Jak se jmenujete? Vnímáte?“ zasypal datel otázkami dezorientovanou husu.

Ta pootevřela jedno oko, zakejhala a řekla: „Jmenuji se Periuslava. Něco mi vletělo do oka, rozkýchala jsem se, zaslzela… a bum na zem.“

„Počkejte, prosím, otevřete to slzavé oko. Podívám se, jestli tam něco nemáte. Měla jste opravdu štěstí, protože elektrický proud vás mohl klidně i zabít. Stačilo by, kdybyste se uzemnila.“ Datel zaťukal zobákem o lékárničku a vytáhl z ní sterilní tampón.

„Ale vždyť jsem se uzemnila. No, jak jsem se rozpleskla o zem!“ snažila se zavtipkovat husa, která byla ještě stále pořádně otřesená z nárazu, a s otevřeným okem čekala na zásah lékaře.

Datel s jemností chirurga zobákem vytáhl z jejího oka slzami promočené zrnko pylu a řekl: „Tak, kvůli tomu jste se rozkýchala a zaslzela. Určitě máte alergii na pyl, paní huso. Měla jste v oku toto, haha!“ ukázal jí na zobáku přilepené od slzí mokré Zrnko a jemňoučce ho položil na hroudu vyschlé země.

„To jsi bylo ty, cos mi vlétlo do oka!? Vždyť jsi mě skoro zabilo!“ zareagovala zvýšeným hlasem Periuslava, až se i zvířátka v lese polekala. Zrnko si potom opatrně položila na peří a kolébavým husím krokem se pomalinku přesunula pod první strom na okraji lesa, kde měla hnízdo kukačka, která hlasitým kukáním dávala celému lesu ve známost, kolik je hodin.

„Á!“ zpozorněl datel. Po chvilce pokračoval: „To už je tolik hodin!? Je čas pokračovat v léčbě. Tento strom, pod kterým se právě nacházíme, je nemocný a rád bych ho zachránil. Přece jen… toto místo na oznamování přesného času je pro zvířátka, řekl bych, až posvátné.…