Strašidelný příběh o opičí tlapce

Byl chladný večer a za okny zuřila bouřka. Whiteovi však seděli ve svém útulném domku a trávili čas u plápolajícího ohně. Paní Whiteová něco vyšívala, zatímco pan White se synem Herbertem v dobré náladě hráli šachy.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře.

„Vydržte!“ zavolal pan White. „Už jdu, už jdu!“ Otevřel dveře, aby pustil dovnitř svého starého přítele Morrise. Ti dva se neviděli už celé věky, protože Morris trávil hodně času v zahraničí.

Uvítali se a potom společně seděli u lahve whisky a pan Morris jim vyprávěl svoje dobrodružství z pobytu v Indii.

Panu Whiteovi však neuniklo, že jeho přítel vypadá jaksi nesvůj. „Morrisi, přihodilo se snad něco?“ zeptal se ho.

Jeho přítel přikývl a vytáhl z kapsy jakousi malou, šedou věcičku. Ukázal jim ji, ale nikomu nedovolil, aby se jí dotkl.

„To je opičí tlapka. Dostal jsem ji od indického fakíra, zbožného člověka,“ vysvětloval pan Morris a svíral v ruce malinkou mumifikovanou tlapku, přičemž všechny pohledy se upíraly na ni. „Prý chce lidi naučit, jak je osud nezvratný a není radno se ho pokoušet změnit. Řekl mi, že tato tlapka splní třem lidem po třech přáních. Takto prý zjistí, jakou má osud nesmírnou sílu.“

Pan White se tázavě podíval na svého přítele. „Ale jak se dostala k tobě, Morrisi?“

Do Morrisových očí se vrátil ustrašený výraz. „Nejdříve jsem ji dal jinému muži. Ale ten si přál umřít. Potom… potom jsem si přál tři věci já. A teď… teď nevím, co s ní dělat! Už jsem ji šel prodat, ale nechci, aby někoho dalšího postihla ta kletba!“

„Tati,“ vyhrkl Herbert vzrušeně. „Proč si ji nevezmeš? Stačí si jen pomyslet! Tři přání a mohl bys mít cokoliv, čeho se ti jen zachce!“

Pan White se usmál a potřásl hlavou. „Ale já mám přece všechno,…