Hans Christian Andersen
Princezna na hrášku
Pohádka o princi, který si nemohl najít nevěstu. Když do zámku zavítala záhadná dívčina, co o sobě tvrdila, že je princezna, královna se ji rozhodla prověřit speciální zkouškou – malým hráškem.
Na salaši nad vesnicí bydlel
Bodrík byl však už opravdu starý a skoro všechny zuby už mu vypadaly.
„Žádný užitek z tebe nemám, k čemu tě budu mít, hodíš se jen
Místo něho si opatřil nového, mladého psa a očekával, že mu bude sloužit stejně dobře jako jeho předchůdce.
A chudák Bodrík jen smutně ležel mezi smetím, o hladu, žízni, třesa se přitom zimou. Takto bezcitně se k němu bača zachoval.
Jen co přišla noc, mladý psík zalezl do svojí boudy, uložil se k spánku a brzy tvrdě usnul.
Starý Bodrík byl však stále ostražitý, stačil i drobný
„Nu, když já nemám co na zub, ať si aspoň vlk něco sní,“ pomyslel si Bodrík. Ani neštěkl a schoulil se na zemi.
Ráno přišel bača za ovečkami a zjistil, že mu jedna z nich chybí. Mladý pes se ještě i teď v boudě
„Ach, toto by můj starý dobrý Bodrík nikdy nedopustil, aby mi vlk odnesl ovci,“ bědoval
A tak Bodríka přivedl zase zpět k sobě, dal mu dobře najíst, i za uchem ho poškrábal, jak to měl nejraději. Ten div že samou radostí neskákal.
Když nadešel večer, procházel se obezřetně u salaše. Tušil, že i tuto noc se k nim vlk vrátí, když včera tak dobře pochodil a podařilo se mu odejít s úlovkem.
Netrvalo…