Honzík a zázračná fazole

Na kraji vesnice bydlela chudá rodina. Neměli žádný majetek, jen jednu jedinou kravku. Častokrát neměli ani co do úst vložit a žili jen z mléka, které maminka každé ráno nadojila a prodala na trhu.

Jednoho dne však kravka nedala ani kapku mléka.

„Co jen budeme dělat? Co si počneme?” lomila rukama Honzíkova maminka.

„Neboj se, maminko. Však si nějak poradíme. Vydám se do světa a najdu si nějakou práci,” uklidňoval ji Honzík.

„Tolikrát jsme se už na práci vyptávali. Najít práci v těchto časech je tak těžké. Nedá se nic dělat, budeme muset naši kravku prodat,” rozhodla zoufalá maminka.

„Půjdu tedy hned na trh a uvidíme, co se dá dělat,” souhlasil Honzík. Vyleštil zvoneček na krávině krku, okolo rohů jí uvázal provaz a vypravil se na trh.

Nešli dlouho, když potkali podivného stařečka. Byl malý, střapatý a něco si prozpěvoval.

„Dobré ránko, chlapče. Kampak ses vypravil s tou krávou?” oslovil ho starý muž.

„Pěkné ráno. Jdu na trh, prodat ji,” odpověděl uctivě Honzík.

„Inu, vypadá zdravě. Koupil bych ji, ale nemám peníze. Mám jen pár fazolek ve váčku,” řekl podivín.

„Máš mě za hlupáka? Kdo by vyměnil krávu za fazolky?” rázně zavrhl jeho návrh Honzík.

„Chlapče, to ale nejsou obyčejné fazolky. Když je v noci zasadíš, do rána ti vyrostou až do nebes,” snažil se ho přesvědčit stařeček.

Honzík se nakonec nechal přemluvit a prodal mu krávu za pět fazolek. Když se vrátil, vběhl do chaloupky, aby se mamince pochlubil, jak dobře pořídil.

„Maminko, podívej, dostal jsem za naši kravku pět kouzelných fazolí!” nadšeně volal a natahoval k ní dlaň s fazolkami.

„Cože? Jaké kouzelné fazolky? Obyčejné fazole to jsou, a tys je vyměnil za naši krávu! Kam jen jsi hlavu dal, ty nešťastníku? Teď už nemáme skutečně vůbec nic. Umřeme oba hlady. Vždyť…