„U nás frčí Tlapková patrola – no jen se podívej, i tričko a tepláky musí mít s těmi jejich obrázky!“
„Tak to naše Neli zase potřebuje všechno z Ledového království.“
„Ani mi nemluvte… A Binga, toho už nemůžu ani vystát!“
Nejsou vám podobné rozhovory povědomé? Na dětských hřištích se rodiče často bezděky dělí do dvou táborů: tábor A by dítěti nikdy nedal mobil do ruky. Naopak tábor B služby digitálních technologií vděčně využívá a nemůže si je vynachválit. Jak to tedy je? Škodí dětem mobily, televize a počítače?
Dobrý sluha, ale zlý pán
Se všemi digitálními vymoženostmi se to má jako s dalšími vynálezy lidstva: jsou to dobří sluhové, ale zlí páni. V posledních desetiletích letí vývoj technologií strmě vzhůru. Obklopují nás na každém kroku. Nemáte sami někdy pocit, že je dnešní doba nějaká rychlejší, že na vás pořád někdo spěchá, že každý hned očekává odpověď? Informace máme k dispozici na tři kliknutí, jsme pořád se všemi v kontaktu, a když se děti nudí, pustíme jim pohádku. Vyřešeno. Nebo ne?
Možná můžeme mít pocit, že všechno parádně zvládáme, ale měli bychom pamatovat na to, že náš mozek si na současnou situaci musí teprve zvyknout. Nikdy dříve lidé nebyli tolik zahlcení informacemi – a pro děti to platí zrovna tak. Mozek je úžasný orgán. Od narození poctivě pracuje na tom, aby si zapamatoval „cestičky“, na jejichž základě potom přemýšlí. Tyto trasy vznikají porovnáváním zkušeností. V praxi to znamená, že čím různorodější podněty a zkušenosti přicházejí, tím je hustší síť cest, kterými se potom může náš mozek v uvažování vydat. Platí také, že právě rané dětství je období, kdy takzvaně můžeme „kout železo, dokud je žhavé“ – tedy předat a upevnit dětem zdravé a prospěšné návyky, jež do budoucna ocení. Je to období, kdy je dobré dětem nabízet nejrůznější podněty a vysvětlovat jim, jak s nimi pracovat – a přesně to samé platí i pro technologie.
Kolik času tedy děti mohou strávit u obrazovek?
Verdikt Světové zdravotnické organizace může na první pohled působit velmi přísně: Děti do jednoho roku věku by se na televizi v ideálním případě neměly dívat vůbec; dvouleté děti by sledováním obrazovek měly strávit maximálně hodinu denně a tříleté a čtyřleté děti by rovněž neměly do mobilu, počítače ani na televizi koukat déle než hodinu. Dlouhodobé sezení u obrazovek může zhoršovat vývoj pohybových dovedností a vyjadřování; může se také stát, že si dítě nebude vědět rady s řešením nejrůznějších problémů a bude se potýkat se s poklesem pozornosti a kreativity. Nejspíš jste na problém s pozorností a zhoršením nálady narazili, pokud jste někdy nechali děti sledovat televizi příliš dlouho: bývají roztrpčené, protivné a nesoustředěné. Navíc konkrétně večer hrozí, že kvůli modrému světlu, které obrazovky vyzařují, nebudou děti moci usnout a také budou hůře spát.
Jaké je tedy řešení? Televizi, mobil ani počítač nemusíte zamykat do sklepa nebo se jich zbavovat. Je dobré myslet na to, že bychom děti neměli k obrazovkám „odkládat“, třebaže to může být lákavé – se zvídavým batoletem jde úklid i vaření tak nějak pomaleji. Zkuste ale pro změnu děti do domácích prací zapojit a vy se naopak zapojte do jejich času u obrazovky, pokud se jim rozhodnete nějaký dát. Když už se děti na televizi dívají, je dobré volit programy pro ně určené a vyhýbat se pořadům, co příliš „blikají“. Rychlé střihy a divoká akce působí na dětský mozek, citlivý na veškeré podněty, příliš rušivě. Hrozí, že potom bude vyžadovat, aby se podobně akčně odehrával i skutečný svět okolo něj – děti pak nebudou schopné najít uspokojivou zábavu, běžné hry a hračky je budou nudit.
Povídejte si s nimi o tom, co vidí, co si o tom myslí, o čem je hra, kterou hrají… Nutíme tak děti přemýšlet a mluvit, pomáháme jim rozvíjet slovní zásobu, ale zároveň máme kontrolu nad vhodností obsahu a vidíme, jak pohádka, seriál nebo hra na dítě působí. Je dobré mít přehled o tom, jestli a čeho se třeba polekalo (může jít o příběh, do kterého bychom to nikdy neřekli), tušíme, kde přišlo na nejrůznější otázky. Získáváme odrazový můstek pro další aktivity, podobně jako když si spolu čteme. Příběhy oblíbených hrdinů pak lze propojit s výtvarnou činností, venkovní aktivitou nebo honbou za dalšími informacemi, kdy prozkoumáme internet nebo dostupné knížky v knihovně.
Ukažte dětem, jak technologie používat
Nemůžeme očekávat, že děti udržíme v „bezpečné“ vzdálenosti od všech přístrojů, které používáme, i kdybychom nakrásně chtěli a třeba je ani sami před dětmi nepoužívali. Mnohem schůdnější cestou je ukázat jim, JAK je používat. Už malým dětem je potřeba vysvětlovat, co na mobilu nebo počítači dělat smí a co ne, proč bychom neměli u obrazovky trávit celý den. S většími dětmi nezapomínejte mluvit o bezpečnosti – o zásadách, které platí pro online prostředí, jaké stránky nemají navštěvovat, proč nemají sdílet osobní informace nebo třeba videa, kde předvádějí celý váš byt. Ukažte jim, že teď na mobilu objednáte nákup, abyste nemuseli do obchodu, a v ušetřeném čase si můžete hrát. Najděte společně odpověď na otázky o dinosaurech, bagrech nebo o čemkoli, co vás na procházce zaujme. Předveďte dětem, jak vyhledáte spoj MHD, než vyrazíte na výlet. Zavolejte babičce, která bydlí daleko. Nebo si třeba ve vlaku, v letadle, v čekárně u doktora nebo jen tak pro radost čtěte. Díky aplikaci Readmio se děti mohou podílet na výběru pohádky podle obrázku, ale potom už jim stačí jen poslouchat, zatímco maminka nebo tatínek čtou pohádku doplněnou o zábavné zvuky.
Ukažme dětem, že technologie jsou součástí našeho života. Nevyužívejme je jako odměnu nebo trest (Televize bude, jen když si uklidíš!), jakkoli lákavé a snadné to pro nás je, ale jako užitečné nástroje. I tady totiž platí, že děti se nejvíc učí právě od nás – jablko zkrátka nepadá daleko od stromu.
Zdroje:
https://www.aoa.org/news/clinical-eye-care/public-health/screen-time-for-children-under-5?sso=y
https://jamanetwork.com/journals/jamapediatrics/article-abstract/2722666
https://bmcpublichealth.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12889-022-12701-3
