Znamenití pomocníci

Žila jednou jedna královna, která vládla sama v království zvaném Ripirapel. Měla jen jedinou dceru, ale ta byla tak nádherná, že pověsti o její kráse se donesly do všech koutů světa. A tak nápadníků, kteří ji chodili žádat o ruku, bylo opravdu mnoho. Žádný z nich ovšem u princezny neměl úspěch, protože její matka, královna, dávala nápadníkům tak těžké úkoly, že je nikdo nebyl schopen splnit. Krásu svojí dcery si chtěla nechat jen pro sebe, nechtěla se jí ani za nic vzdát. Ba dokonce každého nápadníka, který nedokázal náročné zkoušky splnit, dala královna nemilosrdně zavřít do temného žaláře a zamknout na čtyři zámky.

O přenádherné princezně se jednoho dne doslechl i jeden princ. Pocházel z tak maličkého království, že ani jméno nemělo. Princ byl však velmi odvážný a řekl si, že on dostane ruku princezny stůj co stůj.

Když si princovy úmysly vyslechl jeho otec, ustaraně si povzdychl a hned syna varoval: „O ruku krásné princezny se už ucházeli i ti největší a nejmocnější vládcové z dalekých zemí, a neobstáli. Zbytek svého života kvůli tomu stráví v temnotě za mřížemi. Jsi si jistý, že ty to zvládneš, synku můj? Matka princezny je velmi krutá a zlá žena.“

Ale mladý princ se hned tak nezalekl a nenechal se nikým a ničím odradit. Umínil si, že princezna se stane jeho ženou, a tak se vydal na dlouhou a strastiplnou cestu za svojí vysněnou nevěstou.

Jak tak kráčel cizím krajem, najednou potkal muže, který měl břicho velké jako sud.

„Kampak, kampak, mládenče?“ promluvil muž k princi.

„Jdu na námluvy do Ripirapelu. A ty? Jak ti říkají?“ pustil se s ním do řeči princ.

„Já jsem Břichatý. Slyšel jsem, že v tom království se stoly pod hromadou jídla přímo prohýbají, takže bych se tam rád do sytosti najedl,“ vyprávěl Břichatý, plácaje…