Jak šel Bertík pro koblížek a ztratil desetikorunu

Ranní cesta do školky je pro Bertíka vždy radostná. Maminka mu totiž každé ráno dá desetikorunu, aby si cestou koupil v pekárně svůj oblíbený koblížek plněný nugátem. Mňam!

Přesně tak to bylo i dnes. Bertík pevně držel blyštivou minci v ruce a scházel s tatínkem dolů po schodech. Tedy nescházel, ale seskakoval a tatínek ho přitom přidržoval. Občas se dokonce odvážil a přeskočil i dva schody najednou! Včera ve školce řekl Tomáškovi, že by to prý dokázal i se zavřenýma očima!

Když už byli skoro dole, tatínek otevřel dveře směrem ven, do ulice. Ale přesně ve chvíli, kdy se dveře otevřely, Bertík uklouzl a upustil minci z ruky. Ta proletěla dveřmi a zakutálela se rovnou do kanálu na ulici. Ajajaj, a bylo po koblížku!

Bertík se okamžitě rozplakal. Marně tatínek lezl po čtyřech, marně hledal v kanálu ztracenou minci, nemohl na ni dosáhnout. Navíc právě přijeli popeláři, chtěli zaparkovat u chodníku, jenže tatínek jim tam překážel. Za nimi se hromadila další auta, kterým popeláři blokovali cestu. Řidiči troubili, Bertík kvílel a tatínkovi se už také chtělo plakat.

Co jen teď dělat? Bertík přemýšlel: Co kdyby poprosil o penízky popeláře? Anebo má jít s pláčem za maminkou a vyprosit si novou minci?

Vtom se najednou otevřely dveře protější pekárny a zjevil se v nich pan pekař.

Pan pekař je pracovitý člověk. Má cukrárnu i pekárnu dohromady a všechno v ní peče docela sám! Všichni rodiče z okolí se tam scházejí na jeho koňakové špičky a kávu. Jednou tam dokonce byla i paní učitelka Květa Papoušková, a když si běžela pro cukr do kakaa, uklouzla na kremroli. Nikomu to neříkejte, ale měla šlehačku až za ušima!

Aby pekař stihl napéct všechny ty dobroty, musí vstávat velmi brzy ráno. Nemá času nazbyt! Když ale teď zaslechl ten chaos přede dveřmi, ihned odložil…